Lukostřelci

Setkal se s příznivou odezvou, která se asi dala čekat hned z několika důvodů: předně jsou v nynější situaci politici vděčni každému, kdo je bere vážně a neotevírá si na ně ústa. Přijmout pozvání od lidí s handicapem pak velí slušnost. A konečně politiky, jako lidi soutěživé, sport přirozeně přitahuje. Duel, ke kterému svolili, má ovšem i četná úskalí. Nemá-li soutěž skončit dalším patem, když by se jim za asistence médií trapně nepodařilo trefit terč, potřebují trenéry, kteří by je zasvětili alespoň do základů disciplíny, ve které míní změřit síly. A trenéři se určitě budou hledat obtížněji, než imagemakeři či mediální poradci, protože lukostřelba není zrovna masový sport. Také si budou předsedové muset pořídit přiměřený sportovní úbor, protože střílet v obleku by působilo směšně.

Největším problémem jsou ale zaplněné diáře. Najít vyhovující společný termín se zatím nepodařilo a ve hře je alternativa, že by na střelnici přišli každý zvlášť. To by nakonec mohlo být i lepší. Dát tak nebezpečnou sportovní pomůcku, jakou je luk, do ruky lidem, kteří nejspíše neznají pravidla, znamená riskovat, že místo do terče budou střílet po sobě. Vyřešit politickou krizi za cenu zdravotní újmy či dokonce zranění neslučitelného s životem by nebylo dobré. Než být v civilizované Evropě za barbary, to je asi lepší ten pat.