Lukáš Jelínek: Zeman stvrdil spojenectví s Babišem

Musí vědět, že šéf žalobců se chová autonomně a stěží se nechá zviklat informací, že i kdyby pokropil případ živou vodou, třeba proto, že odůvodnění dozorového státního zástupce Šarocha na něj nebude působit přesvědčivě, hlava státu ji shodí ze stolu.

Čtěte také

Petr Honzejk: Miloš Zeman se dle vlastních kritérií zesměšnil. Ale jinak to moc legrace není

Důvody, proč prezident, který se nám i za žhavé ústavní krize v létě skrýval, opět na svém oblíbeném televizním kanálu vystrčil růžky, hledejme spíš ve snaze hníst veřejné mínění. Andrej Babiš a jeho příznivci jsou v euforii. Také vláda se zbavila ocelové koule u nohy a může se soustředit na své výkony. Vždyť sněmovní volby se už zase blíží…

Za dané situace se prezident přidal k oslavám a umocnil je stvrzením své loajality k premiérovi. A to i za cenu popření dřívějšího příslibu, že Babišovi abolici neudělí a že celkově bude s tímto instrumentem nakládat opatrně a použije jej zejména v humanitárních případech, to znamená například u vážného zdravotního stavu dotčené osoby.

Ona samotná abolice stejně jako milost patří ke sporným pravomocem hradního pána. A vlastně i zdejší pojetí prezidentského úřadu je dost monarchistické, poplatné touze mít nad sebou i systémem někoho moudrého, spravedlivého. Jenže co když spravedlivý nebude?

Spolu chyceni, spolu pověšeni

Miloš Zeman nepotřebuje s Andrejem Babišem obchodovat. Úvahy, kdo koho víc potřebuje, jsou zbytečné a scestné. Ti dva jsou propojeni na několik způsobů. Sdílejí stejné názory. Opírají se prakticky o tytéž voliče. Vědí, že rukou společnou a nerozdílnou štěpí českou společnost. Jejich politický osud je těsně svázán.

Čtěte také

Petr Hartman: Vypadá to jako podvod, ale není to podvod. Je to Čapí hnízdo

V nadsázce se nabízí okřídlené přísloví „spolu chyceni, spolu pověšeni“. Kdyby jeden projevil slabost a polevil ve svém úsilí, utrpí tím i druhý. A s koncem jednoho v politice citelně oslabí i jeho parťák.

Dalším přirozeným tahem bude, když poslanci hnutí ANO ve Sněmovně zavrhnou nápad Senátu na pohnání prezidenta před Ústavní soud. Proti jsou dokonce i poslanci ČSSD, kteří na rozdíl od oranžových senátorů mají pro prezidentovy hříchy pochopení, ačkoliv to je sociální demokracie, kterou Miloš Zeman ponižuje, kudy chodí.

Tvrdý oříšek ale bude muset ČSSD překousnout i v souvislosti s abolicí. Dosud tvrdila, že se jí Babišovy kauzy netýkají a že za ně nese odpovědnost on sám. Šéf sociální demokracie Jan Hamáček na adresu posledních prezidentových plánů poznamenal: „Případnou abolici bych považoval za nepřiměřený zásah do fungování justice a rovnosti před zákonem pro všechny občany.“

Čtěte také

Je zvláštní, když městské zastupitelství dospěje k jinému názoru než borci z OLAFu. Ještě nejsme na konci, říká soudce Balík na adresu Čapího hnízda

Budou mít tato Hamáčkova slova dohru i na vládní půdě? Článek 63 ústavy totiž říká, že za abolici, kterou musí kontrasignovat premiér nebo pověřený člen vlády, nese odpovědnost vláda. To znamená, že i sociální demokracie. Hodlá dál dělat Babišovi se Zemanem křoví?

Z hlediska všedního politického provozu by šlo akceptovat argument, že jsou důležitější věci než tanečky nad Čapím hnízdem – třeba mzdy, důchody nebo řešení bytové krize. Leč zátěž, kterou pro náš právní systém představují Zeman s Babišem, je stále neúnosnější.

Poprvé máme premiéra obehnaného hned sérií afér, poprvé prezident slibuje jeho patálie zamést pod koberec. K tomu připočtěme Zemanovo soustavné ignorování ústavy, sabotování vládní zahraničněpolitické linie nebo Babišovy autokratické tendence.

Lukáš Jelínek|foto: Radko Kubičko

Kdokoli po Zemanovi a Babišovi nastoupí do jejich úřadů, může mít nutkání počínat si ještě  odvázaněji. To už by ale – na rozdíl od jedné ušmudlané abolice – mohlo s demokratickým právním státem opravdu zamávat.

Autor působí na Masarykově demokratické akademii (blízké ČSSD)