Lukáš Jelínek: V improvizaci jsme mistry, běh na dlouhou trať nám ale nejde
Traduje se, že když zatéká do lodi, musejí všichni k pumpám. Anebo když hoří, tak zase hasit. Máme u nás ale ještě jeden zvyk: hledat i v těch nejvypjatějších okamžicích záminky k politickým střetům. Zažili jsme to s covidem nebo válkou na Ukrajině a zažíváme to také nad spáleništěm Českého Švýcarska.
Veřejnost už se opět štěpí. Jedni po sociálních sítích šíří, že vláda pomáhá málo, zvlášť ve srovnání s hyperaktivním Andrejem Babišem.
Čtěte také
Druzí namítají, že se Babiš se svými ministry na troskách po moravském tornádu jen předváděl, a aby bylo veselo, rozesílají stylizované fotografické koláže, na kterých zadumaně sedí Babiš s Alenou Schillerovou a za nimi plápolá les.
Ke stěžovatelům se přidal i ústecký hejtman za hnutí ANO Jan Schiller. V rozhovoru pro iDNES.cz si 27. července postěžoval, že cesta Petra Fialy do Hřenska ničemu nepomohla a že si premiér ani nenašel čas na setkání s ním. „Já jsem zvyklý na zcela jiné chování. Dokud tam byl premiér Babiš, tak by mě určitě kontaktoval, řešil by věci s krajem. Ptal by se, zda nepotřebujeme nějakou součinnost. Toto ze strany vlády bohužel zatím nepřišlo,“ nechal se slyšet Schiller.
Podceňujeme význam politiky a roli státu
Bolestivější ale je kritika místního senátora Zbyňka Linharta, který v horní komoře působí v klubu vládních Starostů a nezávislých.
Čtěte také
Ten 28. července v interview pro iDNES.cz řekl, že až do chvíle, než začal špičky hasičského sboru a ministerstva vnitra obtelefonovávat, byl požár centrálními orgány podceňován. Vadí mu také, jak daleko se nechala v Národním parku České Švýcarsko dospět tristní situace se suchými stromy po řádění kůrovce a jak se nedostatečně reagovalo na nebezpečí vypuknutí požáru.
S těmito výtkami se – na rozdíl od hádek, jestli politici na místě katastrof bývají užiteční, nebo si jen dělají kampaň – již dá pracovat. Je například nejvyšší čas si uvědomit, jaké všechny důsledky mohou provázet leckdy bagatelizovanou klimatickou změnu. Na ni se musí myslet při výsadbě dřevin i při obstarávání techniky pro hasiče, například obřích hasicích letadel.
Podstatná je i koordinace v evropském rámci, která tentokrát zafungovala. Pomohli nám nejen němečtí sousedé, ale i Slováci, Italové či Švédi a Evropská unie přispěla penězi. Těch není nikdy dost. Bohužel ani pro profesionální hasiče, natožpak pro ty dobrovolné, kteří jsou většinou u ohně jako první. Přinejmenším by stát měl zlepšit jejich vybavení, které často připomíná požární zbrojnice z 80. let.
Čtěte také
Improvizace nám jde. Zazářili hasiči, dobře si počínali správci parku i starostové dotčených obcí. Horší to je s komplexním přístupem ke krizím a jejich legislativnímu, organizačnímu i finančnímu rámci.
Nedávno zveřejněná výroční zpráva organizace Social Watch si při rozboru přístupu státu ke krizím nebrala servítky. Podle ní chybí strategické řešení krizí a analýza přijímaných opatření, poučení i příprava na další případné otřesy. Jak říká šéf české koalice Social Watch Jiří Silný: „Česká politika se vždy věnovala jen krátkému časovému úseku přítomnosti, nereflektuje vývoj, nepřipravuje se na budoucí rizika.“
Silného slova jdou na dřeň. Politici vesměs hledí od jedněch voleb ke druhým, v horším případě od svého jednoho zvolení ke druhému, ale dlouhodobé koncepce a strategie je nechávají chladnými. V tom, zvlášť ve srovnání se zeměmi na západ od nás, dlouhodobě podceňujeme význam politiky a roli státu. Současné české předsedání Evropské unii tak může mít specifický přínos i pro nás: třeba něco od systematičtějších bruselských politiků a úředníků odkoukáme a naučíme se lépe zvládat i běh na dlouhou trať.
Autor je politický analytik
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
