Lukáš Jelínek: Střelkyně od boku Černochová představuje v čele resortu obrany riziko
Nesouzní-li realita s mými představami a přáními, tím hůř pro realitu. Vedena tímto přístupem zatroubila ministryně obrany za ODS Jana Černochová k vystoupení České republiky z Organizace spojených národů. Důvodem byla rezoluce Valného shromáždění OSN, jež vyzvala k humanitárnímu příměří ve válce mezi palestinským teroristickým hnutím Hamás a Izraelem.
Podpořilo ji 120 zemí, zdrželo se 45 a Česko bylo mezi pouhými 14 státy, které se postavily proti. Velvyslanec při OSN Jakub Kulhánek náš přístup vysvětlil tím, že rezoluce „neuznává právo Izraele bránit sám sebe a své občany proti terorismu“.
Čtěte také
Tomu, že se ministryni Černochové výsledky hlasování nelíbily, lze rozumět. Máme si ale pokaždé, když neprosadíme v nějakém širším celku svoji vůli, balit svých pět švestek? Neměli bychom jít spíš do sebe a zpytovat svědomí, co jsme udělali, nebo spíš neudělali pro to, abychom o našem názoru přesvědčili ostatní?
Vždyť pořádná debata neproběhla ani mezi partnery v Evropské unii a NATO, ani na domácí politické scéně. Natož abychom vedli dialog s arabskými státy a zeměmi světového Jihu, který má dlouhodobě oprávněný pocit, že Sever žije jen svými starostmi a ideologiemi, a na „jižní“ optiku nebere ohledy.
Bližší gesta
Čtěte také
Diplomacie nestojí na bouchání dveřmi, ale na trpělivém vyjednávání a získávání spojenců. Se světem by to vzalo rychlý obrat, kdyby jednotlivé vlády spolu přestaly mluvit a v lepším případě na sebe hrozily a v případě horším spolu válčily.
Naši předci si všechno toto uvědomovali, proto Masarykovo a Benešovo Československo stálo po první světové válce u zrodu Společnosti národů, na níž Organizace spojených národů v roce 1945 navázala. Dnes sdružuje bezmála dvě stovky států. Opustit ji by bylo moudré snad jen tehdy, kdyby se skýtala šance přenést Česko na nějakou jinou, lepší planetu v jiné, lepší galaxii.
OSN, to je také dlouhá škála poradních orgánů, komisí, agentur, fondů a programů. Opravdu bychom chtěli stát například mimo Radu OSN pro lidská práva, Dětský fond OSN, Mezinárodní agenturu pro atomovou energii, nebo UNESCO, tedy Organizaci spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu?
Čtěte také
Nejde jen o to, že bychom přišli o tučné sumy, které do České republiky tečou, ale také o možnost aktivně prosazovat svá stanoviska k mezinárodnímu právu, migraci nebo dodržování lidských a občanských práv. Místo toho, abychom byli aktivnější než dosud, bychom se příště už jen dívali na ostatní dírou v plotě.
Naštěstí drtivá většina české politické reprezentace chápe, že jakkoliv je OSN těžkopádnou institucí se spoustou problémů, její role při udržování míru a bezpečnosti je nenahraditelná. A stejně tak při ochraně civilního obyvatelstva tam, kde se zrovna bohužel válčí.
Jana Černochová svým výkřikem na poušti řekla víc o sobě než o OSN. A nestačí jej bagatelizovat tím, že šlo o večerní příspěvek unavené političky na sociální síti. Podobně zkratkovitě se ministryně vyjadřovala už dříve a z téhož soudku bylo i její nedávné zahalení se do izraelské vlajky na demonstraci, která upozorňovala, že je prolévána nejen krev nevinných Izraelců, ale i Palestinců. Zjevně jí jsou bližší gesta, než drobná mravenčí práce.
Emoce do politiky patří, ovšem s mírou. Jana Černochová jich však bývá plná – ať už jako někdejší starostka pražské městské části, nebo jako členka vlády. Není ale rizikové, když taková vyhlášená střelkyně od boku stojí zrovna v čele resortu obrany?
Autor je politický analytik
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
