Lukáš Jelínek: Důvěra v armádu je cenná, ale nestačí
Pacifisté až za hrob občas citují větu, pod níž je podepsána americká spisovatelka, nositelka Nobelovy ceny za literaturu Pearl Bucková: „Máme vás vojáků až po krk! Nic neděláte a vyžadujete, abychom vás živili.“ Česká realita je ale jiná. Vojáky vídáme za povodní i požárů, při infekcích i při střežení našeho vnitrozemí na pozadí migračních vln. Hodně se na ně spoléháme také za vrůstajícího mezinárodního napětí.
Není náhodou, že když sociologové zkoumají důvěru v instituce, první dvě příčky obsazují armáda s policií. Zatímco politici jsou pro nás symbolem chaosu, od mužů a žen v uniformách očekáváme klid a bezpečí. Potom ani nepřekvapí, že mezi prezidentskými uchazeči patří k favoritům armádní generál, a to nežijeme ani v Africe, ani Latinské Americe.
Čtěte také
Jakkoli jsme národem Švejků, jemuž často nic není svaté, armádu máme v úctě. Jistě se na tom podílí chlapácké vzpomínání starší generace na vojnu, která prý dělá z hochů muže, i zkušenosti z let 1938 a 1989. První letopočet symbolizuje ochotu českých vojáků bojovat, i když si to politici nepřáli.
No a před bezmála třiatřiceti lety nás armáda potěšila tím, že nešla bránit padající komunistický režim. Potom se ukázala být naší domácí oporou při různých katastrofách a v cizině si vysloužila výbornou pověst na misích od Balkánu přes Afghánistán až po Mali. Zcela specifická situace pak nastala, když Rusové zaútočili na Ukrajinu.
Armáda přestává být černou dírou na peníze
Čtěte také
Programové prohlášení Fialovy vlády ovšem spatřilo světlo světa o pár měsíců dříve. Píše se v něm o dvou procentech HDP směřovaných na obranu. Původní termín – konec volebního období – ale mezitím byl zkrácen a počítá se už s rokem 2024. Již se též podařilo rozhýbat akviziční projekty zahrnující i švédská vozidla bojové pěchoty či americké stíhačky F-35 v hodnotě mnoha desítek miliard korun.
Byť se meziročně ve státním rozpočtu v roce 2023 nejvíce zvýší výdaje resortu práce a sociálních věcí, tak v relativním vyjádření si nejvíc polepší obrana, jejíž rozpočtová kapitola vzroste o 25,4 procenta na téměř 112 miliard.
Zásluhu na tom má ministryně obrany Jana Černochová. Na rozdíl od mnoha předchůdců a předchůdkyň se vrhá do problémů po hlavě, s prořízlými ústy a občas pálí od boku. Když na jaře avizovala vůli jednat ve Spojených státech o americké vojenské základně v Česku, musel ji korigovat samotný premiér.
Čtěte také
V neděli ministryně Černochová v České televizi uvedla, že by ráda posílila pravomoci vojenské policie a Vojenského zpravodajství. Týkat by se měly zejména ostrahy strategických objektů, k nimž vedle armádních areálů a muničních skladů patří například elektrárny nebo zdroje pitné vody. Mezi politiky také vzrůstá vůle vrátit se aspoň ke krátkým branným výcvikům, aby elementární bojeschopnost byla zachována i u civilního obyvatelstva.
Na jedné straně sledujeme pozitivní trend. Armáda přestává být černou dírou na peníze, politici se pečlivě věnují naší obraně a veřejnost vážnost situace chápe. Na straně druhé buďme realisty. Nemá smysl pasovat armádu na expediční sbor. Její místo je doma, případně na území spojenců ze Severoatlantické aliance. Její členské země by měly své armády budovat koordinovaně, aby všechna kolečka v rámci NATO do sebe zapadala.
Dávejme si pozor, abychom nesklouzávali k bezduché militarizaci země. Peníze na armádu by měly být využity i na takové projekty, jako je zkvalitnění dopravní infrastruktury nejen pro těžkou techniku. Na finanční vyztužování resortu obrany nesmí doplatit školství, věda ani výzkum. Na Západě to platilo za někdejší studené války a u nás to platí i dnes: abychom převýšili soupeře, potřebujeme víc než plné sklady zbraní a munice, společnost vzdělanou, kreativní a též stabilní.
Autor je politický analytik
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
