Lukáš Jelínek: Souhra hejtmanů s vládou a zamlžené partaje

16. únor 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jihočeský hejtman Martin Kuba

Nesčetněkrát jsme byli v předchozích letech svědky konfliktů mezi vládou a hejtmany. Štěpící linie mezi centrem a periferií je v učebnicích politologie popisována od nepaměti. Jde hlavně o to, kdo bude rozhodovat a kdo platit. Když už si regiony vybojují kompetence, jako problém se ukáže jejich financování. Zmiňme příklady silničních sítí či veřejné dopravy.

Nyní ale sledujeme politický konflikt, v němž jsou hejtmani s vládou na jedné lodi. Dokonce se ani nepřou o pravomoci. Regionální politici sami říkají, že nejsou od toho, aby stanovovali pravidla pro potírání epidemie. Na opačné straně barikády jsou poslanci, kteří odmítli vládě prodloužit nouzový stav.

Čtěte také

Trn z paty jí vytrhli právě hejtmani. Po dvoudenním přemýšlení o nouzový stav kabinet v neděli požádali. Ti, kteří o něj původně nestáli, byli nakonec solidární s těmi, kteří po něm volali. Nikomu se nelíbila představa, že někde nouzový stav platí, zatímco lidé vyjíždějí nakupovat či sportovat do krajů, v nichž neplatí. Významnou roli jistě sehrálo i riziko, že kdyby samy kraje vyhlašovaly vlastní stavy nebezpečí, musely by náklady hradit ze svých rozpočtů. Výhodnější pro ně bylo plácnout si s ministry.

Jak řekl Lidovým novinám šéf Asociace krajů a jihočeský hejtman Martin Kuba (ODS): „Dohodě pomohlo, že jako hejtmani víme, že se nemůžeme chovat jako opoziční či vládní poslanci, kteří něco odhlasují, zhasnou a jdou domů.“

Kuba těmito slovy popsal rozdíl mezi politiky v exekutivě – ať už celostátní, nebo krajské – a v zastupitelských sborech. Zatímco od parlamentu se očekávají politické diskuse i ideologické exhibice, jedinci disponující výkonnou mocí musejí činit rozhodnutí v praktických věcech a ještě za ně nést odpovědnost.

Ambice v ODS

Problém tkví v tom, že strany, které obsadí Strakovku, na debatu s parlamentem brzy zapomínají. Sněmovnu i Senát mají za ocelové koule u svých nohou.

Premiér Andrej Babiš (ANO) hendikep menšinového kabinetu dorovnal toleranční smlouvou s KSČM a pak se nestačil divit, když na komunisty přestal být spoleh. Otevřeně a bezelstně potom přiznal, že dosud neměl potřebu se obracet na zbytek opozice, když byl domluven s KSČM.

Čtěte také

Dalších čtrnáct dní nouzového stavu vláda opírá o žádost hejtmanů. Krátkodobé spojenectví s nimi ale sotva může nahradit nutnost hledání podpory mezi poslanci. Dva týdny utečou jak voda. Jedinou Babišovou šancí, jak neztratit aspoň dílčí kontrolu nad vývojem nákazy, je splnění podmínek, nad kterými se ve chvíli, kdy s nimi přišli poslanci, ošíval, avšak hejtmanům je slíbil. Týkají se zejména návratu dalších tříd do škol a pandemického zákona.

Klíčové je obstát ve střetu s covidem, zvlášť když se po britské mutaci hlásí mutace jihoafrická či brazilská. Přesto si nelze nevšimnout předvolebních souvislostí. Vládní strany budou na podzim hodnoceny podle toho, jak s infekcí zatočily. Zatím akcie ANO klesají. První příčku atakují Piráti se Starosty a nezávislými.

Ambicemi nešetří ani ODS v trojbloku s TOP 09 a lidovci. Ne náhodou jsou občanští demokraté k Andreji Babišovi nejtvrdší. Jenže pak přijde Martin Kuba, který má v ODS značný vliv a podle mnohých i slibnou budoucnost. Nejprve vznese pochybnosti nad sestavenou trojkoalicí, pak odmítne hrát antibabišovskou kartou a nakonec vládě píchne s nouzovým stavem, jemuž poslanci za ODS řekli jasné „ne“.

Lukáš Jelínek

Nechme stranou motivy i pátrání, kdo má pravdu. Podobný nesoulad ostatně panuje i mezi Starosty a nezávislými. Poselství dosud čitelných opozičních partají se tím zamlžuje. Evidentně neselhává jen komunikace mezi ústavními orgány, ale i uvnitř politických stran. V těžkých chvílích, kdy jde o životy, tak přihlížíme dalšímu neduhu české demokracie.

Autor je politický analytik

Spustit audio