Lukáš Jelínek: O skutečném osudu našich penzí rozhodnou až volby
Slovo „reforma“ u nás patří k nejvíc nadužívaným. Za chvíli tak budeme říkat i výměně žárovek ve Strakově akademii. Skutečná důchodová reforma směřující ke stabilitě a dlouhodobé udržitelnosti systému by někoho výrazně bolela. Buď by musela spočívat v nalezení dodatečných finančních zdrojů, tedy jít ruku v ruce s reformou daní, anebo v zásadních zásazích do penzijní architektury, jak se o to v minulosti pokusil kabinet Petra Nečase (ODS).
Čtěte také
Jenže dnešní politici se do žádných větších akcí pouštět nechtějí.
A tak se jen upravily parametry mechanismu, aby se penzijní věk zvolna zvyšoval až ke stropu v 67 letech, vyplácené důchody aby se zvolna snižovaly a aby pracovní proces mohli za vstřícných podmínek předčasně opustit jen nemnozí zaměstnanci ve čtvrté kategorii náročných a rizikových profesí.
Vysvětlení, proč jsou tyto úpravy přijímány s nedůvěrou, hledejme v širších souvislostech. Například v setrvale nízkých mzdách nebo v čase stráveném v práci, jenž je v Česku ve srovnání s civilizovanou Evropou rekordní.
Dřeme dlouho, ale za málo
Zkrátka dřeme hodně a dlouho, ale za málo. Podle legislativy, kterou v pátek schválila Sněmovna, se nám pobyt v zaměstnání ještě protáhne. Je to zvláštní, když si připomeneme nedávná slova ministra Mariana Jurečky (KDU-ČSL), že pracovních míst bude na pozadí digitalizace a robotizace ubývat po statisících. Jaká práce nakonec na člověka zbyde?
Čtěte také
Nehrozí, že část lidí před penzí skončí na dávkách v nezaměstnanosti a další část na nemocenských dávkách? Vždyť skutečnost, že vyššího věku se vesměs dožíváme prošpikovaní chorobami a různými hendikepy, nemohou popřít ani vládní stratégové.
Kdyby se penzijní úpravy začaly chystat hned po volbách v širším okruhu demografů, ekonomů a sociologů, mohly mít větší autoritu a snáz by se pro ně hledal i politický konsensus.
Místo toho byly přichystány v ústraní a dolaďovaly se do poslední chvíle podle toho, hlas tu kterých expertů k Jurečkovi dolehl a co si usmysleli někteří koaliční zákonodárci.
Jedním dechem ale dodejme, že Andrej Babiš (ANO) se v premiérském křesle nechoval o nic moudřeji. Za něj sice na ministerstvu práce a sociálních věcí vznikla reforma na širokém půdorysu, jenže on ji neměl odvahu zaštítit a zafinancovat, a tak se po nástupu Fialovy vlády začalo od nuly.
A ještě není konec...
Pokud se ale koaliční politici domnívají, že teď je vymalováno a zbývá jen souhlas Senátu a podpis prezidenta, jsou vedle jak ta jedle. Další dějství únavného seriálu se odehraje před Ústavním soudem, na který se patrně kvůli procedurálním faulům obrátí opozice, a také v předvolební kampani.
Čtěte také
Dávno víme, že senioři patří k nejdisciplinovanějším voličům a inklinují zejména k hnutí ANO. Nyní si bude mít Babiš o čem povídat i s voliči v předdůchodovém věku.
Přesto si všimněme opatrnosti předáků ANO, když mají vylíčit, co se s penzemi bude dít v případě, že v zápase o poslanecké mandáty zvítězí. Avizují „revizi“ reformy, což může být pouhé učesání a akceptování, ale také naprosté rozmetání.
První varianta by nastala, kdyby ANO uzavřelo velkou koalici s ODS. Řada praktických a mocenských důvodů pro ni hovoří. Babiš však dobře ví, že jeho dnešní voliči by mu ji nejspíš neodpustili. Leda by byla vystavěna na konzervativních hodnotách a obdivu k Donaldu Trumpovi, což jsou nejsilnější pojítka obou partají.
Ve druhé variantě by se ANO ve Sněmovně opíralo o SPD, koalici Stačilo nebo třeba o Přísahu a Motoristy. Důchodové konstrukci by pak zazvonil umíráček.
Šanci na přežití bez dalších zásahů by měla, jen kdyby voliči nechali pokračovat současnou vládu. Ale to je zhruba stejně pravděpodobné, jako že se čeští penzisté jednou dočkají životní úrovně těch německých.
Autor je politický analytik
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
