Lukáš Jelínek: Když odbory dělají politiku, má to své přínosy i rizika
Odborářské sjezdy už léta působí jako velkolepé show, něco mezi udílením cen Grammy a prestižním filmovým festivalem. Pečlivé aranžmá, emotivní projevy, vybroušené klipy, vášnivé hovory v kuloárech. Mezi hosty letošní vrcholné události Českomoravské konfederace odborových svazů se objevili přední ústavní činitelé včetně prezidenta republiky a šéfa Senátu. Čím méně dobrých zpráv pro delegáty měli, o to víc se snažili působit vstřícně a přátelsky.
Význam akce podtrhly tři faktory. Za prvé, země se po pandemické krizi ocitla v krizi inflační a energetické. Lidé chudnou, a netýká se to už jen seniorů, samoživitelek či nejnižších příjmových skupin. Společnost se dostává do stresu a hrozí v ní přetlak.
Čtěte také
Aby se podařilo udržet sociální smír, je nezbytný dialog mezi vládou, odboráři a zaměstnavateli. Ten je dosud více méně formální. Vláda už při svém nástupu podtrhla význam tripartity. Na jejích setkáních ale zpravidla staví sociální partnery před hotová rozhodnutí, žádné společné hledání řešení se nekoná. Odborářští předáci si stěžují, že nedostávají odpověď ani na výzvy pronášené přes média, ani na oficiální dopisy.
Zatímco politici se přou, jestli pomáhat lidem spíš plošně, nebo adresně, odbory do debaty vnášejí téma lepšího platového a mzdového ohodnocení. Časy, kdy hnací silou odborového hnutí byl proletariát, jsou ty tam. Stále větší vliv mají bílé límečky – úředníci, učitelé, zdravotníci a další státní zaměstnanci.
Středula váhá
Čtěte také
Ostatně krizové situace na ně kladou nadstandardní nároky. Proto Fialův kabinet dost zariskoval, když většině z nich naordinoval zmrazení platů a názor nezměnil ani pod tlakem třináctiprocentní inflace. Odboráři z ČMKOS, ale i v mnohem radikálnější Asociace samostatných odborů tudíž začali zmiňovat možnost veřejných protestů, demonstrací a stávek. V pátek zazněl i požadavek na zvýšení minimální mzdy na 18 200 korun.
Druhý důvod, proč je odborům věnovaná taková pozornost, spočívá v absenci klasické levicové opozice na parlamentní půdě. Hnutí ANO se sice snaží vykrývat prostor, o který vláda nepečuje, přesto je ale plné poslanců zdůrazňujících své pravicové smýšlení. Za takové situace odbory do značné míry zaskakují především za sociální demokracii. Odtud také stále větší důraz na velká politická témata oproti obhospodařování zájmů zaměstnanců ve firmách. ČMKOS už léta působí jako alternativní, nebo dokonce v řadě ohledů vzorová levicová strana, bez pochybných kšeftů nebo nadřazování nacionálních akcentů sociálním.
Čtěte také
Vypozorovat to můžeme i na pozadí uprchlické vlny z Ukrajiny. Odbory na rozdíl od politických populistů nestraší, že čerstvě příchozí budou ujídat z našeho chleba. Naopak pro ně žádají stejné mzdy i stejné pracovní podmínky jako pro domácí a tlačí na vládu, aby zatočila se šíbry z pochybných pracovních agentur.
Sotva potom koho překvapí, kolik očí je upínáno k potřetí přesvědčivě zvolenému předsedovi Českomoravské konfederace odborových svazů Josefu Středulovi. Má vyřídilku, umí diplomaticky vyjednávat i hrozit a těší se respektu napříč politickým spektrem. Prezidentskou kandidaturu sice ještě neohlásil, ale připouští ji.
V sobotu jej povzbudil i Miloš Zeman, podle kterého by patřil k nejsilnějším kandidátům. Kdyby se ve druhém kole potkal s klasickým středopravicovým adeptem, asi by bůhvíjaké šance neměl. Kdyby ale narazil na Andreje Babiše, mohlo by to být zajímavé.
Středula ale podobně jako mnozí další váhá. Těžko se mu divit. Nejde jen o riziko osobní prohry. Kdyby to se vtažením odborů do politiky přehnal, mohl by zhatit letitou práci svoji i svých předchůdců. Vždyť to, jak v době, která přeje spíš atomizaci a individualizaci, učinili z odborů široce uznávaného aktéra veřejného dění, je výkon hodný obdivu.
Autor je politický analytik
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
