Lukáš Jelínek: Česká politika se vyvíjí podobně jako slovenská
Bylo až komické, jakou potřebu vyjádřit se ke slovenským parlamentním volbám měli před jejich konáním čeští politici. Své si řekli prezident Pavel, ministryně Černochová, ale i opoziční předák Babiš nebo exprezidenti Klaus a Zeman. Tito – a s nimi i další – se přimlouvali či varovali a mohou se teď pokládat za součást vítězného nebo poraženého tábora.
Ve skutečnosti na Slovensku názory zpoza řeky Moravy zajímaly málokoho. Naši politici si beztak jen na slovenském ohništi přihřívali vlastní polívčičku. Zřejmé to bylo zejména u Andreje Babiše, který dokonce zajel do Bratislavy, aby tam natočil video zveřejněné až v okamžiku, kdy na Slovensku platilo moratorium na vedení kampaně.
Čtěte také
Hnutí Progresivní Slovensko, jež bylo hlavním soupeřem Ficova Smeru, spojil s českými Piráty a jejich program popsal slovy „vítání migrantů, legalizace drog, vyšší daně, nižší důchody a poslušnost Bruselu“.
Dá se tušit, jak nepříjemně by se předseda v preferencích vedoucího hnutí ANO cítil, kdyby u nejbližších sousedů uspěli proevropští liberálové. Příští kampaně totiž míní ladit podobně jako Smer, což ostatně předvedl již v souboji o Hrad. Počítejme s lavírováním v přístupu k Evropské unii i NATO, voláním po míru na Ukrajině za jakoukoliv cenu nebo ostrakizováním migrantů a menšin.
Kulturně-civilizační války
Kdyby vyhrálo Progresivní Slovensko, Babiš by se bál, že to posílí Piráty podobně, jako se úspěch Zuzany Čaputové odrazil ve vítězství Petra Pavla v českém prezidentském klání.
Čtěte také
K tomu však nedošlo – a sociologové nyní mají příležitost nám vysvětlit, proč asi ani dojít nemohlo. Rozdělení společnosti je v zemi pod Tatrami výraznější než u nás a rozhodují zpravidla „slovenské doliny“, tedy území na sever a východ od bohaté Bratislavy.
V sobotu večer, když slovenské volby vrcholily, jsem vyslechl zajímavou debatu mladých českých intelektuálů. Jedni tvrdili, že Slovensko je před Českem napřed. Za důkaz brali jeho členství v eurozóně. Druzí oponovali postavením menšin, zejména sexuálních, a stavem občanské společnosti. Svoji roli nepochybně hraje jistý tradicionalismus nebo křesťanský pohled na svět, jenž je na Slovensku intenzivnější než u nás. Jinak ale není radno rozdíly přeceňovat.
Vstup Slovenska do eurozóny i do schengenského prostoru je především zásluhou Smeru. Podobně se třeba česká sociální demokracie zasloužila o uzákonění registrovaného partnerství. Liberální síly bývají hnací silou pokroku, ovšem na Slovensku i u nás jeho konkrétní podoba záleží na ochotě konkurenčních ideových proudů – dříve se dalo hovořit o posledním slovu levice, dnes hodnotových konzervativců posbíraných napravo nalevo.
Čtěte také
Tím se dostáváme k tomu podstatnému, co charakterizuje vývoj slovenské i české politiky. Strany, zejména ty, které dobývají moc z opozičních lavic, spíše než na detailní socioekonomické recepty sázejí na emoce spojené se strachem z komplikovaného světa. Ten symbolizuje evropský Green Deal, narůstající migrace či relativizování ustáleného pojetí rodiny.
Vždy se najde dost těch, kteří si nechtějí zatěžovat hlavy novotami a stýskají si po starých dobrých klidných časech. Proto to i v České republice budou mít liberálové těžké. Leknutí z Babiše podobající se slovenskému leknutí z Fica v roce 2020 bylo spíš anomálií. Vždyť nástup národovců, tradicionalistů a hrdých populistů se netýká jen postkomunistické Evropy, ale i západních zemí.
Ostatní strany mají dvě možnosti, jak reagovat. Buď se uklidňovat, že žádná kaše se nejí tak horká, jak se uvaří, a že i drsňáci Ficova ražení se umí chovat pragmaticky. Anebo najít jinou cestu a jiná témata, jak zaujmout občany. Například zájmem o jejich životní úroveň, mzdy, důchody či stav veřejných služeb. Málo však naplat, kulturně-civilizační války se vedou snadněji a jsou rozpočtově nenáročné. Buďme na to připraveni, až se vydáme k urnám i my.
Autor je politický analytik
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
