Lukáš Jelínek: Babišovy rány ústavnímu systému
Není pochyb o tom, že se Andrej Babiš cítí být pevný v kramflecích.
Jeho sebevědomí se může opřít o předvolební preference hnutí ANO, osobní Babišovu popularitu i nezvykle vysokou podporu vlády. To ale neznamená, že by český premiér mohl šibovat s ústavním systémem, jak to v současnosti předvádí ruský prezident.
Čtěte také
Nedávno se Babiš zasnil o slučování resortů, pro začátek průmyslu a obchodu s dopravou. Když mu poradci vysvětlili, že na to nemá sílu, protože by potřeboval přesvědčit Parlament ke změně kompetenčního zákona, aspoň dvě křesla svěřil jedinému členu vlády – Karlu Havlíčkovi.
Zároveň zazpíval oblíbenou písničku o změně volebního systému z poměrného na většinový. To by se mu pak vládlo, kdyby jeho hnutí disponovalo parlamentní většinou a nemuselo se ohlížet na koaliční partnery ani na tiché společníky v rudém dresu…
K většinovému systému v Babišových očích patří i méně ministerstev. Nicméně když operuje třeba příkladem Velké Británie, měl by si spočítat, že její vláda má 22 členů, tedy víc než ta naše. Málo ministrů má naopak Švýcarsko, ovšem jeho ústavní systém je originální každým coulem – přímou demokracií počínaje a rotací prezidentské funkce konče.
Vzpírat se interpelacím znamená vzpírat se zákonu
Čtěte také
Dvěma resorty pro Havlíčka navíc Babiš oslabil hlasovací pozici svého hnutí v kabinetu. To jej ale netrápí. Jak sám často opakuje, členy ANO jsou jen dva členové vlády – on a ministr životního prostředí Richard Brabec. Ostatní ministři za ANO jsou najatí odborníci zvenčí. Někteří se osvědčí, jiní, namátkou Vladimír Kremlík a před ním Dan Ťok, nikoliv.
Jenže náš ústavní systém je založený na soutěži politických stran, a ne expertů a manažerů. Poslední slovo stejně mají poslanci, kteří dávají vládě zelenou. Jsme totiž parlamentní demokracií. Vláda v čele s premiérem se sněmovně zodpovídá a je jí kontrolována.
K tomu mimo jiné patří institut interpelací. Písemné se projednávají na každé řádné schůzi ve čtvrtek dopoledne a ústní ve čtvrtek odpoledne. Poslanci se mohou oběma způsoby dotazovat premiéra a ministrů na to, co je zajímá. A povinností členů vlády je odpovídat.
Čtěte také
Proto zatahalo za uši, když Andrej Babiš na sněmovní mikrofon prohlásil, že na projednávání písemných interpelací nechodí a chodit nebude. Je toho názoru, že slouží jen k exhibici poslanců, konkrétně pirátských. Za důležitější minule například považoval litvínovský stadion, jehož výstavbu na severu Čech probíral. „To není moje práce,“ řekl k odpovídání na písemné interpelace Babiš.
Plete se. Interpelace jsou dány Jednacím řádem Poslanecké sněmovny a ten je zákonem. Vzpírat se interpelacím znamená vzpírat se zákonu. Kdo tak činí, měl by být hnán k odpovědnosti. Už proto, že existuje něco víc než demokracie – a sice vláda pravidel přetavená v demokratický právní stát. V něm nestačí, když je většina nadřazená menšině, nebo ji rovnou válcuje.
Podstatné je, aby zákony platily pro každého a nebyly jen cárem papíru. Premiér by v jejich respektování měl jít příkladem. Jinak jimi začnou pohrdat i občané. Tolerovat Andreji Babišovi jeho chování a výroky znamená zahrávat si s tím nejlepším, co bylo pro správu společnosti vymyšleno.
Na druhou stranu je dost věcí, které by šly zlepšit i bez premiéra. Třeba zatraktivnění interpelací po britském vzoru, aby nešustily papírem a byly skutečnou slovní přestřelkou zajímavou i pro voliče. Z jiného soudku by byl takový výkon ministerstev, aby nás myšlenky na jejich redukci spíš dopalovaly, než hřály. Český ústavní systém a jeho praktický chod není dokonalý. Ale Babišovy plány by mu leda uštědřily ránu z milosti.
Autor působí na Masarykově demokratické akademii (blízké ČSSD)
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
