Luboš Palata: Středoevropský fejeton

Bulharsko. Černé moře
Bulharsko. Černé moře
Něco takového jsem ještě nikdy neudělal. Jsem po roce na dovolené ve stejném místě, téměř ve stejné dny, téměř za stejné peníze. Bulharské Primorsko je podobně pročesky přívětivé, jako bylo před rokem, je tu několik českých restaurací, česky se tu domluvíte skoro všude a české nápisy a jídelní lístky jsou spíše pravidlem, než výjimkou.

Z Primorska udělala české městečko jedna velká bulharsko-česká cestovní kancelář, jejíž jméno tu nemusím říkat, protože na něj v souvislosti s Primorskem narazíte téměř všude. Díky tomu má Primorsko zcela jiný charakter, než jiná letoviska u bulharského Černého moře, která v minulých dvaceti letech obrostla obrovskými hotelovými komplexy, luxusními, ale mnohdy příliš mohutnými a značně ošklivými. Primorsko, přes to, že se také stalo turistickým městečkem, nic takového nepotkalo a tak tu ještě můžete zažít alespoň zčásti autentické Bulharsko, nebýt jen v turistickém rezortu, ale ve skutečném bulharském městě.

Za ten rok od naší poslední dovolené se tady toho zas tak moc nezměnilo. Přibylo pár hotových penzionů, včetně toho našeho, které by s trochou úprav mohly být slušnými trojhvězdičkovými hotýlky, ale z nějakého důvodu se spokojí s turistickou klientelou, která tu jen přespí.

Promenáda po úbočí poloostrova na kterém Primorsko leží je na rozdíl od loňska, kdy jste na konci došli k hromadě kamení, konečně hotova a procházka po ní patřila během minulých večerů, kdy nad Primorskem na obloze zářil úplňkový měsíc, k tomu nejhezčímu, co jste tu mohli zažít.

Ceny se od loňska nezměnily a jsou stále, přestože má Primorsko samozřejmě vyšší, turistickou úroveň cen, pro Čecha víc než příznivé a znovu si říkám, že kupovat si k zájezdu plnou penzi byl vlastně nesmysl. Prokouklo, řekl bych civilizovalo se i náměstí v Primorsku, zmizely kolotočářské stánky, bylo dokončeno malé átrium a vůbec mi tu přišlo letos o něco čistěji a upraveněji, než loni. Pocit klidu a bezpečí českému turistovi dodala i dvojice českých policistů, která s námi každý den obědvala a večeřela v naší restauraci, což je věc stále ještě v zahraničí nebývalá.

Při cestě k moři však člověk příliš nesmí dát na to, co se dočte o zemi, kam míří v novinách a co vidí v televizi. Loni nás před dovolenou vyděsil výbuch na burgasském letišti, jen pár dní před naší dovolenou a letos zase v Sofii probíhaly pouliční nepokoje a blokáda parlamentu, kvůli níž mi volali kolegové z Prahy.

Do Primorska nic z nepokojné situace v Sofii nedolehlo a ani zdejší Bulhaři se tím nezdáli nijak znepokojeni. Televizní noviny téměř nikdo nesledoval, noviny ve stáncích ležely ladem, kurz leva se nepohnul ani o jednu stotinku a to ani když se Bulharsko po blokádě parlamentu dostalo do hlavních televizních zpráv po celé Evropě.

Podobně jako s Bulharskem to dnes vypadá s Českem. Navenek politický chaos, jeden skandál za druhým a ekonomika je na tom nic moc, abych to řekl kulantně, a peněz v našich rodinných rozpočtech nám nepřibývá, ale spíš různě ubývá.

Před pár dny se mě moje milovaná žena zeptala, kde bych si představoval, že bych chtěl být za deset let. Já jí na to k jejímu překvapení odpověděl, že bych si přál, aby bylo tak jak je. Abychom byli zdraví, aby byl kolem nás klid a mír, abychom se mohli těšit z našich dětí a dnes už i vnuků. A abychom měli tolik peněz, že by nám zbývalo na dovolenou v Primorsku. Protože dokud bude Čechům v Primorsku dobře, nebude v Česku zas až tak špatně. A možná to platí i naopak.

Hezký letní den vám od modrého Černého moře přeje váš Luboš Palata.

Luboš Palata, autor je redaktorem LN a MF DNES.