Luboš Palata: Smutná noc v hotelu Imperial

Byl postavený knížetem Philippem von Württembergem jako městský palác tohoto mocného rodu v polovině devatenáctého století. Tehdy se ve Vídni začaly bourat hradby a vznikl proslulý vídeňský Ring, na oslavy jeho sto padesátého výročí se rakouské hlavní město už nyní velkolepě chystá.

Knížecí rod Württembergů se však ze svého vídeňského sídla dlouho netěšil. Po bankovním krachu, ano i takové věci se v Rakousko-Uhersku děly, byl kníže nucen svůj palác prodat a jeho nový majitel ho přestavěl na hotel, nejluxusnější hotel ve Vídni. A tím také dodnes zůstal, když se mu podařilo přežít poměrně ve zdraví i dobu, kdy tu sídlilo hlavní velitelství sovětské okupační zóny Vídně.

Hotel Imperial sloužil už za monarchie a slouží podnes jako místo, kde se ubytovávají ty nejvýznamnější návštěvy Vídně. A tak tu spala britská královna Alžběta, americký prezident Bill Clinton, sovětský vůdce Nikita Chruščov nebo ruský prezident Vladimír Putin, jehož nocováním se tu zatím stále chlubí, zatímco o přenocování Adolfa Hitlera decentně mlčí.

Čtěte také

Ano, hotel Imperiál je opravdu luxusní, jsou tu pětimetrové stropy, palácová schodiště, stříbrné příbory, mramorové koupelny, nábytek někdy ještě z dob, kdy to byl knížecí palác, k tomu ale všechny vymyšlenosti techniky a pokoje velké, jako má většina z nás své byty. Ze všech koutů se na vás dívá stará dobrá monarchie, obrazů císaře Františka Josefa byste tu možná napočítali desítky.

Přesto se mi v hotelu Imperial nelíbí. Ne, že by se personál nesnažil, že by večeře nebyla úžasná a snídaně podobně perfektní. Nelíbí se mi tu, protože tu jsem sám. Protože tu se mnou není má žena, ani žádné z mých dětí, nebo vnoučat. Protože se o tu nádheru nemám s kým podělit a mám ji jen sám pro sebe. Něco takového se mi v životě stalo na krásných místech, mezi něž hotel Imperial nepochybně patří, mnohokrát.

Logo|foto:Český rozhlas

V úžasném hotelu v thajském Bangkoku, kde jsem měl z obrovské postele výhled na celé město, v mém bratislavském bytě, kde bylo z obýváku u krbu vidět až do Rakouska a Maďarska, na útesech nad Tichým oceánem v Kalifornii, nebo v gruzínské Svanetii, na úpatí Kavkazu.

Čím to bylo krásnější, tím víc jsem byl smutný, že to nemohu s někým sdílet. Byl bych mnohem radši v nějakém obyčejném vídeňském hotýlku, ale s někým z mých blízkých. Nestěžuji si, to samozřejmě ne, jen to konstatuji. Je to prostě tak. Není důležité kde, ale s kým.

Takže pokud náhodou zbohatnete, vyhrajete ve sportce, nebo zdědíte pár miliónů, zajeďte si do Vídně poznat v hotelu Imperiál ten pravý vídeňský luxus. Ale zcela určitě sem nejezděte sami. Jinak vám bude smutno, jako bylo včera v noci mně ve velkém pokoji, s baldachýnovou postelí a křišťálovým lustrem.

Hezký víkend vám z Vídně přeje váš Luboš Palata.