Luboš Palata: Římané u Bratislavy, Slováci v Rakousku
Mám ten kraj moc rád. Byl to takový můj malý objev, s kterým jsem před oněmi dnes už skoro patnácti lety vlastně nepočítal. Bratislava se pro mě zdála být jen hlavním městem Slovenska, ale ukázala se být branou jak do Maďarska, tak především do Rakouska.
Protože Rakousko, to máte od bratislavské Svatomartinské katedrály skutečně za rohem. Na kole asi tak patnáct minut klidné jízdy. Přejedete most Slovenského národního povstání, to je takový ten s létajícím talířem, a pak chvíli jedete po hrázi kolem lužních lesů, podjedete dálniční most La Franconi a už jste na hraničním přechodu Berg.
Před těmi patnácti lety tu byl ještě klasický přechod, kde se dávalo razítko do pasu, a když se v sobotu odpoledne vraceli Bratislavané z nákupů ve Vídni, tak se tu stály hodně dlouhé fronty. Když jsem tam jel minulou sobotu, tak už tu hranici připomínaly jen zbytky budov a celních parkovišť, jedna z vymožeností nové Evropy, kdy mezistátní hranice prostě zmizely. Dokonce i penězi se tu platí stejnými, jak v Rakousku, tak na Slovensku jsou totiž eura. Poslední, co odděluje národní státy, jsou dálniční známky, což je věc, s kterou si unie ne a ne poradit.
Ten kousek Rakouska těsně u Bratislavy je přitom zázračný. Je to kousek římský, nejřímštější, jaký v Rakousku můžete najít. Carnuntum Petronell je dnes vinařská vesnice u Dunaje, ale před necelými dvěma tisíci roky to bylo hlavní město jedné z římských provincií. Místo, kde vzniklo jedno z nejskvostnějších děl antiky, Hovory k sobě císaře Marka Aurelia.
Dnes tu je na třech stech hektarech pozoruhodný archeologický park, který je rok od roku zajímavější, také díky tomu, že tu Rakušané postupně rekonstruují další a další římské stavby. Také jsou tu malé lázně Bad Deutsch Altenburg postavené na místě, kde stávaly sochy římských bohů, je tu Pohanská brána, zbytky římského oblouku uprostřed řepkových polí, ale i krásné historické město Hainburg, rakouský protipól Děvínu na druhé straně Dunaje.
Je to místo, kde se vlévá do Dunaje Morava, který ve svém závěru tiše plyne Moravským polem, bitevním polem, kde největší z českých králů Přemysl Otakar II. našel smrt a české dějiny se pak vinuly jinak, než mohly.
Dnes tady za hranicemi přibývá bratislavských poznávacích značek, stěhují se sem, do zahraničí, lidé ze slovenského hlavního města, kteří si tu staví rakouské domy za cenu bratislavských slovenských bytů. I tihle bratislavští cizinci budou za týden volit slovenského prezidenta, jen musí dojet k nějaké volební urně v Bratislavě a vzít si s sebou pas.
A mnozí z těchto zahraničních Slováků, žijících přitom vlastně na předměstí Bratislavy, si slovenského prezidenta skutečně volit dojedou. Autem, vlakem, na kole, nebo městským autobusem, který i sem zajíždí. Ano, Evropa dokáže být zázračná. A tady kolem Bratislavy zvlášť.
Hezký víkend vám od Dunaje přeje váš Luboš Palata.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.