Luboš Palata: Pokud je Trump nemoc, demokracie USA se z ní uzdraví. Ale asi ne zítra
Americké volby do Kongresu, které pravidelně přichází v polovině prezidentského období amerických hlav států, jsou tentokrát sledovanější, než kdykoli předtím.
Na otázku proč, platí odpověď, kterou bylo třeba odpovídat na mnohé nepochopitelné věci, jež se v posledních dvou letech ve Spojených státech dějí: Protože Donald Trump.
Jan Fingerland: Pomůže prohra Trumpovi zapsat se do dějin?
Donald Trump je prezident mnoha prvenství. Jedním z nich je i zvláštní kombinace izolacionismu a současně schopnosti imponovat voličům zahraničněpolitickými úspěchy.
V Donaldu Trumpovi se prezidentem USA stal někdo, kdo by se podle většiny představ o tradiční demokracii hlavou státu největší demokratické mocnosti světa nikdy stát neměl. Součet úspěchů a neúspěchů Trumpova dvouletého působení není jednoduchý a zcela jistě tam nenajdeme jen záporné momenty.
Lze ale pochopit, že je mnoho Američanů, pro které je i pouhá představa, že Trump i jen dokončí svůj první mandát těžko přijatelná. Doba s Trumpem je ostatně velmi složitá i pro demokratickou Evropu, Evropskou unii, která v mnoha ohledech nemá v americkém prezidentovi spojence, ale když ne soupeře, tak přinejmenším konkurenta.
Volby do amerického Kongresu však podle většiny průzkumů nebudou kýženou tsunami, která smete republikánské zákonodárce, kteří jsou sice ne zcela poslušnou, ale přesto zřejmou Trumpovou oporou.
Vnitřní síla americké demokracie
Popularita Trumpa totiž klesá pomaleji, než by si ti Američané, kteří ho pokládají za zcela nepřijatelnou hlavu státu, asi přáli. Proto budou tyto volby v lepším případě drobnou opravou systémové chyby, za níž lze z určitých pohledů zvolení Donalda Trumpa pokládat.
Thomas Kulidakis: Evropské ozvěny doplňovacích voleb v USA
Voliči ve Spojených státech amerických rozhodnou nejen o vývoji své země v příštích dvou letech, ale také o vývoji na starém kontinentě.
Je proto třeba říci, že i demokracie, demokratické volby i „chyby velikosti“ Donalda Trumpa připouštějí a dopouštějí se jich. Demokratický výběr nemusí být lepší, dokonce může být i mnohem horší, než je výběr panovníků, nebo hlav diktatur.
Demokracie není dokonalá, je to se všeobecným volebním právem systém, kde má vzdělanec stejný hlas jako grobián, poctivý občan stejný jako nepřichycený zloděj, nebo jiný lump.
Zatímco ale absolutistické monarchie, ani diktatury se svých chyb téměř neumí zbavit, nedokáží je opravit, silné a fungující demokracie to dokáží. Proto, ač se někdy zdají slabší, pomalejší a nerozhodnější, se nakonec ze svých nemocí uzdraví. A v soutěži s režimy nedemokratickými vítězí. Jen i to někdy trvá déle, než by se zdálo nutné.
Pokud je Donald Trump nemocí americké demokracie, a lze doufat, že méně vážnou, než se někdy jeví, uzdraví se Spojené státy, tato nejzásadnější demokracie světa, i z ní. Minulé dva roky ukázaly, že vnitřní sílu na to nepochybně americká demokracie má. Jen to asi nebude už zítra.
Autor je redaktorem Deníku
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka