Luboš Palata: Němci jako naši spojenci, to je jeden z nesamozřejmých zázraků NATO
Dvacet let Česka v Severoatlantické alianci je i dvacet let spojenectví, které se našim předkům jevilo jako jedno z nejméně pravděpodobných, ba téměř nemožných.
Je to spojenectví s Německem, zemí, která se stala v minulém století kvůli nacistické okupaci černou můrou několika generací Čechů. A dodejme, že jí zůstala i dlouho po druhé světové válce a to nejen proto, že Spolková republika Německo byla součástí NATO, vykreslovaného komunistickou propagandou jako útočný imperialistický pakt.
Jan Fingerland: Báječná léta se Severoatlantickou aliancí
Věci často vypadají rozdílně podle toho, odkud se díváme. Naše členství v NATO vypadá jinak tady a teď, a jinak při hypotetickém pohledu z roku 1989, 1992, nebo ze současné Ukrajiny.
S Němci, jeho součástí, tu byl ještě jeden důvod navíc. Tím důvodem bylo vyhnání tří milionů sudetských Němců z českého pohraničí a jejich možný návrat – v případě, že by nad námi Němci jako součást NATO znovu vyhráli.
Zatímco NATO byli imperialisté, Němci, tedy ti zlí západní, dostali komunistickou nálepku revanšistů.
Nakonec to skončilo jinak a Němci, kteří vtrhli s tanky do českého pohraničí, nebyli západní revanšisté, ale východní internacionalisté. Naši východoněmečtí bratři ve zbrani, kteří se zúčastnili, byť epizodně, invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa 21. srpna 1968.
Němci jsou spojenci
Jiří Pehe: Vstup do NATO před 20 lety byl historický milník
Ministři zahraničí České republiky, Maďarska a Polska předali 12. března 1999 americké ministryni zahraničí Madeleine Albrightové v americkém Independence ratifikační listiny.
Tohle všechno se generaci nejmladších Čechů jeví jako dávná minulost. Ale u velké části české populace to bohužel někde v podvědomí zasuto je, ano i v tom mém.
O to větší je zázrak, že jsme v Severoatlantické alianci a naše členství v ní se těší rostoucí, nikoli uvadající podpoře. A že naše vojenské spojenectví s Němci, které se projevuje i třeba společnými vojenskými manévry, nenaráží, s výjimkou občasných výkřiků komunistů, na žádný odpor.
Zatímco velkou část českých moderních dějin jsme měli problém s příliš silným Německem a příliš silnou německou armádou, teď po 20 letech v NATO máme problém zcela opačný. S příliš slabou německou armádou a nevůlí Němců dávat peníze na její provoz a budování.
Lída Rakušanová: Obranné závazky jako kšeft
Bylo to ještě v atmosféře revolučního nadšení po pádu železné opony, kdy se prezident Václav Havel a ministr zahraničí Jiří Dienstbier vrátili z Moskvy.
Došlo to tak daleko, že dnes, také zřejmě poprvé za dlouhá staletí, je německá armáda v mnoha ohledech slabší než armáda polská a kdyby se opakoval dnes počátek druhé světové války, tak je otázka, jak by tento střet dopadl. V poměru k HDP dnes totiž dávají Poláci na armádu skoro dvojnásobek toho, co Němci.
Poláci a Němci jsou dnes v alianci také spojenci. Problém s Německem ale je, že v situaci, kdy by bylo třeba posílit evropské obranné kapacity, také tváří v tvář ruské agresi na Ukrajině, Němci posilují ty své jen velmi pomalu a velmi neochotně.
Německá armáda je dnes kvůli tomu v mnoha ohledech slabá a dokonce nebojeschopná. Znovu, co by za to naši předci hlavně v letech 1938 a 1939 dali. Ale dnes je to pro Česko problém. Protože Němci jsou naši spojenci. Naši spojenci v NATO. Už dvacet dobrých let.
Autor je redaktorem Deníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
