Luboš Kreč: Draghiho zpráva má i světlá místa. Pořád ale platí, že musíme přidat
Tématem číslo jedna v nejvyšších patrech evropské politiky, ale bohužel ne tak docela té české, je zpráva bývalého italského premiéra Maria Draghio o konkurenceschopnosti sedmadvacítky. Pojmenovává v ní, proč Evropa zaostává za USA a za Čínou a co by měla udělat, aby se pokusila nepříznivý vývoj zvrátit.
Čtěte také
Draghi, který se při finanční krizi z pozice guvernéra evropské centrální banky zasloužil o záchranu eurozóny, navrhuje mimo jiné vznik jednotného kapitálového trhu, harmonizaci obchodních pravidel, posílení principů jednotného trhu a také mohutné investice v řádu stovek miliard eur ročně.
Závěry obsáhlého dokumentu nejsou zrovna optimistické, jde o další, tentokrát velmi zřetelně formulovaný doklad toho, že Evropa už dávno není hybatelem světového dění a že ztratila hodně ze své byznysové dynamiky, která se s nástupem moderních technologií a digitální ekonomiky přesunula na okolní kontinenty.
Světlé momenty Draghiho zprávy
Přesto jde v Draghiho zprávě najít světlé momenty – a díky nim si uvědomit, jak skvělé místo pro život Evropa je, a proč bychom měli napnout síly, aby tomu tak zůstalo i v dalších generacích.
Čtěte také
Italský politik, kterého o vypracování reportu požádala šéfka Evropské komise Ursula von der Leyneová například ukazuje, že příjmová nerovnost je v EU zdaleka nejmenší ze všech světadílů, a na rozdíl od Ameriky nebo Číny se nezvětšuje. Běžně máme čtyři nebo dokonce pět týdnů dovolené.
Dostupnost zdravotní péče a sociální služby, které jsou k dispozici v podstatě kterémukoli občanovi, je něco, o čem si v USA, ale i v Číně mohou nechat zdát. Banální operace a následný pobyt v nemocnici může být i pro středostavovskou americkou rodinu likvidační.
Čtěte také
V evropské DNA je zakódovaná větší starost o slabé a chudé, a tomu odpovídají i větší státní výdaje na zajištění záchranné sociální sítě. Naprostá většina evropských států má nějaký systém veřejného penzijního pojištění, v Americe každý jede sám na sebe.
S každou ze zmíněných výhod se logicky pojí i nevýhody. Právě určitá pohodlnost a z ní plynoucí nedostatek dravosti, způsobil, že Evropa začala pokulhávat. Američané, kteří jsou nucení myslet a šetřit na doktory, na školy, na penzi, se umí vybičovat k větším výkonům.
Jenže každý, kdo v USA někdy byl, ví, že to není ráj na zemi. A že když tam člověk má do života jen o něco méně štěstí, protloukat se jím je pak setsakramentsky těžké. Těžší než v Evropě.
Evropská unie má 440 milionů obyvatel. Je to největší a nejsilnější ekonomický blok na světě. Skvěle se v něm žije. Nejspíš nejlépe z celého světa. A když teď přidáme, mohlo by to tak zůstat i nadále.
Autor je zástupce šéfredaktora serveru CzechCrunch.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.