Lovná zvěř starých Mayů

23. září 2010

Studie z University of Florida na základě archeologických nálezů vůbec poprvé zhodnotila vliv loveckých zvyklostí starých Mayů na populace velké zvěře.

Archeologové provedli analýzu 78 928 zvířecích kostí, které se našly v pozůstatcích pětadvaceti mayských sídlišť a pocházely z období mezi rokem 1000 před naším letopočtem a 1500 našeho letopočtu. Zaměřili se na poměr počtu ulovených kusů velkých zvířat a ostatních obratlovců.

Autorka studie Katherine Emery s kostmi z mayských nalezišť

Zjistili, že kolem politicky významných měst byl velké zvěře na rozdíl od běžných osad zřejmý nedostatek. Pokles jejich populace kromě odlesnění krajiny způsobil především intenzivní lov v důsledku požadavků vedoucí mayské elity. Ta pro svůj stůl i z rituálních důvodů vyžadovala zvířata, která symbolizovala moc a sílu - pumy, jaguáry a jelence běloocasé (Odocoileus virginianus). Paroží jelenců bylo navíc vyžadováno pro divadelní představení, ve kterých na hlavách herců pomáhalo ztvárnit vztahy mezi lovcem a kořistí.

Studie ovšem podle zprávy z University of Florida současně ukazuje, že Mayové si po celých 2500 let byli vědomi důležitosti přírodních zdrojů a ani v místním měřítku žádný z velkých druhů zvířat nepřivedli až k vyhynutí.

autor: Martina Otčenášková
Spustit audio