Lov na Ploce

Tedy nově tvořící se kabinet nutně nepotřebuje získat na svoji stranu přeběhlíka, který by přímo vstoupil do řad některé z koaličních stran a hlasoval pro důvěru vládě. Stačí jí, když se hlasování nezúčastní. K podpoře nového kabinetu není totiž potřeba nadpoloviční většiny všech poslanců, tedy tolik diskutované stojedničky, ale většiny z přítomných. Čistě teoreticky by mohl vládnout menšinový kabinet občanských demokratů a nemusel by pro něj zvednout ruku jediný poslanec kromě lidí z ODS. Samozřejmě za předpokladu, že by se našlo dost zákonodárců z jiných stran, kteří by se takovéhoto hlasování nezúčastnili. Z tohoto úhlu pohledu se jeví pokus nabídnout nově zvolenému poslanci za sociální demokracii Plocovi pětimilionový úplatek spíše jako provokace, než jako promyšlená snaha jak na svoji stranu převážit současnou rovnováhu sta ku stu.

Na čí straně je pravda, to se asi jako obvykle nepodaří zjistit. Zajímavé na případu Ploc jsou dvě okolnosti. První je nepochopitelná taktika vyšetřování. Proč policie případ dále nerozvinula a s pomocí techniky případné další jednání o úplatku či dokonce jeho předání řádně nezdokumentovala? Další kuriozitou této kauzy je fakt, že se jím má zabývat útvar, jehož šéf se objevil v tzv. Kubiceho zprávě a svým způsobem byl označen za jednoho z lidí, který by mohl komplikovat vyšetřování některých závažných kauz. Zkrátka v dnešní době je velmi složité orientovat se v propletenci vztahů policistů s lidmi různě napojenými na politiky a zároveň lze velmi obtížně hodnotit, co může být selháním jednotlivců a co záměrem.

Přesto zatím vše nasvědčuje tomu, že kauza Ploc by neměla zásadním způsobem ovlivnit další jednání o vládě. Možná pouze v tom směru, že představitelé jednotlivých stran budou velmi opatrní v kontaktech do řad protivníka, samozřejmě mimo oficiální jednání vyjednávacích týmů či stranických špiček. Přitom v parlamentní praxi je běžné, že protivníci navzájem sondují ochotu jednotlivců či frakcí podpořit ten či onen zákon. A i když hlasování o důvěře vládě je svým způsobem výjimečné, přesto může docházet k pokusům přesvědčit protivníka, aby umožnil vznik nového kabinetu. A nemusí jít vždy nutně o nějakou formu korupce. Ostatně si lze dobře představit, že by sociální demokraté sondovali půdu v řadách zelených a třeba i lidovců či občanských demokratů.

K takovýmto krokům však dochází až v momentu, kdy je hotov nějaký projekt, pro který je třeba získat podporu. A o vzniku koaliční vlády občanských demokratů, lidovců a zelených je momentálně přece jenom předčasné hovořit. Jednak bude zajímavé jak dopadne víkendové jednání vedení Strany zelených, které by mělo definitivně rozhodnout o tom, zda se má tato strana pokusit ucházet o moc, nebo zda má rovnou zamířit do opozice. Zároveň je důležitá definitivní shoda na programu nové vlády a také na jejím personálním obsazení. Až to bude vše hotovo, pak musí jednotlivé koaliční strany ve vlastních řadách zajistit stoprocentní podporu. No a potom může přijít na řadu snaha prosadit takovýto projekt s pomocí jednotlivce či skupinky poslanců z řad sociálních demokratů či případně komunistů.

Samozřejmě to platí v případě varianty, která není založená na dohodě se stranou jako celkem. V tom případě už se musí vyjednávání o nové vládě, jejím programu i personálním obsazení pohybovat v mantinelech, se kterými souhlasí opoziční strana, která by pak měla vznik takovéto vlády umožnit. Vzhledem k tomu, že oficiální jednání se sociální demokracií ještě neproběhlo, nelze ani tento postup definitivně vyloučit. Z toho všeho je patrné, že kupovat si v tuto chvíli nějakého přeběhlíka by nebylo zrovna taktické a v době, kdy se takovéto útoky očekávají i zbytečně riskantní.

Je proto zajímavé, že objektem údajného ataku byl právě Pavel Ploc, který byl hned po volbách označován jako nejpřípadnější terč takovéhoto útoku. Jeho kauza tak může mimo jiné působit jako výstraha především nováčkům, že by se neměli pouštět na tenký led a ani nepřemýšlet o tom, že by se otočili zády ke straně, na jejíž kandidátce se dostali do sněmovny. Vzhledem k existenci opoziční smlouvy před několika lety a také ke vzájemným kontaktům dlouholetých poslanců z řad ODS a ČSSD se v zákulisní hře spíše očekávají vyjednávání protřelých mazáků, než lov na nováčky. Lidé zocelení parlamentními kuloáry dobře vědí, že zákulisní a oficiální jednání jdou ruku v ruce a že je zbytečné jednotlivé kroky předbíhat.

Samozřejmě z hlediska morálky by bylo nejčistší, kdyby koaliční vláda občanských demokratů, lidovců a zelených byla nějakým způsobem tolerována z oficiálního rozhodnutí ČSSD. A v případě, že by se to nepovedlo, kdyby podobnou šanci dostali sociální demokraté. Na vznik tzv. velké koalice je totiž zatím dost času. Země sice potřebuje reformy, na jejichž základních rysech by se mohli shodnout představitelé dvou nejsilnějších stran v zemi. Z hlediska například dění v české policii a v míře prolezlosti státního aparátu korupcí, by však bylo lepší, kdyby jedna z velkých stran zůstala v opozici a měla dostatečně volné ruce k případnému nabourávání nejrůznějších klientelistických a korupčních vazeb.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Radio na přání .