Londýn opět v šoku
Když 7.července vybuchly v londýnském metru a v autobusu č.30 bomby sebevražedných islámských teroristů, celá Británie se ocitla v šoku. Na druhé straně si ale mnoho lidí paradoxně vydechlo. Útoky se totiž dlouho čekaly a starosta města Ken Livingston už dávno upozorňoval, že není otázka ZDA k nim dojne, ale KDY to bude.
Experti přitom upozorňovali na studie, zkoumající povahu a souvislosti teroristických útoků v jiných metropolích. K jejich závěrům patřilo to, že doposud se žádná podobná tragedie neopakovala dvakrát na stejném místě. Mluvili tedy o efektu, podobném staré vojenské zkušenosti, že granát nepadne dvakrát na stejné místo. Nejbezpečnější je tedy kráter po granátu.
V Londýně se ukázaly tyto úvahy jako liché. Tamní teroristé zaútočili opakovaně. Ukázala se jiná stránka jejich nemocné mysli, a sice to, že mají smysl pro symbol. Rádi útočí na místa, svázaná s nějakým civilizačním významem - například mrakodrapy Světového obchodního centra v New Yorku nebo budova Pentagonu ve Washingtonu. Stejný význam pro ně má dopravní infrastruktura, ať už je to ve Španělsku nebo v Londýně.
Nyní přišli s dalším symbolem: pokusili se udělat repete londýnských útoků. Zvolili opět čtvrtek, tedy den před bohoslužbami v mešitách. Opět Londýn - a znovu tři trasy metra a jeden autobus, ačkoliv tentokrát ne č.30 ale 26. Vzdáleně to připomíná palestinské sebevražedné teroristy, kteří před sedmi lety odpalovaly svoje bomby v jeruzalémském autobusu č.18, a to přibližně ve stejnou hodinu a na stejném místě - poblíž hotelu krále Davida. Autobusu se pak přezdívalo: linka smrti. Když do něj člověk nastoupil, měl skutečně nepříjemný pocit.
Útoky v Londýně se tedy po čtrnácti dnech zopakovaly a drama pokračovalo i dnes. Jakkoliv to zní odvážně, dá se předpokládat, že právě nynější incidenty povedou k rozkrytí islamistických struktur a nalezení "tajemné ruky", která pravděpodobně z pozadí teroristické pěšáky vedla. Tentokrát mají totiž vyšetřovatelé k dispozici obrovské množství materiálu - od bomb, které nevybuchly, přes popisy pachatelů a velké množství jejich stop, až po zastřeleného podezřelého muže, kterého sledovala policie v souvislosti s útoky.
V tuto chvíli se těžko odhaduje, jaký dopad budou mít opakované incidenty na psychiku obyvatel města na Temži. Ani pověstný Jack rozparovač tam takové zděšení nevyvolal. Dá se předpokládat, že nynější události budou mít větší vliv, než samotný útok 7.července, a to i přesto, že při nich nikdo nezahynul, zatímco 7.července přišly o život desítky lidí a stovky byly těžce postiženy. Síla symbolu má svůj efekt - a to teroristé dobře vědí.
Na hlavu britských úřadů a politiků se zatím snáší kritika ze zahraničí. Zvednuté obočí mají Francouzi, Jordánsko nebo Maroko, kterým Britové odmítali vydat hledané osoby. Ozval se také pákistánský prezident Mušaraf, který prohlásil, že Británie nyní žádá spolupráci, ale ve skutečnosti si musí udělat pořádek před vlastním prahem. Mušaraf se cítí dotčen například už tím, že po Londýně se svobodně promenádovali lidé, kteří na něj organizovali atentáty. Kromě toho se tam dlouhá desetiletí grupovali islámští radikálové. Tohle přece nemá nic společného se svobodou projevu, tvrdí prezident Mušaraf.
Podobně se vyjadřuje také Saudská Arábie, která nemůže Britům zapomenout to, že přijali v minulosti mnoho odpůrců královské rodiny. Ti byli ze země buď vypovězeni, nebo z ní sami utekli. V současnosti vůbec není jasné, kolik radikálů je tam z Iráku, Afghánistánu, Pákistánu a dalších islámských zemí. Snaha o jakousi novodobou britskou podobu appeacementu s islámskými radikály definitivně selhala.
Jedím z nových opatření britských úřadů měla být (už před incidenty z tohoto týdne) snaha vypovědět ze země islámské extrémisty. Jak už bylo řečeno, ti se zde těšili v mnoha případech prakticky neomezené svobodě, a to i přesto, že jejich kázání v mešitách (nebo na internetových stránkách) otevřeně propagovala nenávist.
Jedním z takových kleriků má být Abú Katáda, jehož vydání žádá už dlouho Jordánsko. V Británii žije od roku 1993 a momentálně je v domácím vězení. Označuje se jako velvyslanec Usámy bin Ládina v Evropě. Předpokládá se, že pro teroristy zabezpečoval finanční prostředky. Kazety s nahrávkami jeho kázání měli ve svém hamburském bytě teroristé z 11.září 2001. Jako skutečná ironie vyznívá to, že ještě tuto středu vystupovali na jeho obranu někteří zastánci lidských práv: obávají se, že po vydání do Jordánska by mu prý mohlo hrozit mučení.
Další postavou, o které se mluví, je Umar Bakrí Muhammad, vypovězený kdysi ze Saudské Arábie. Svoje následovníky vyzývá, aby se nepodřizovali "lidským zákonům". Proslavil se tím, že předpověděl útoky na Londýn. Po 11.září 2001 označil islámské teroristy v letadlech termínem "19 statečných" - a tvrdil, že po svém hrůzném činu prý putovali rovnou do ráje.
Kolik takových lidí v Británii žije? To je dnes těžká můra nejen politiků, ale hlavně policie a tajných služeb. Londýn se už dávno označoval termíny "Bejrút na Temži" nebo "Londonistán", protože přílivu přistěhovalců se kladly jenom slabé meze. Panuje například nepsané pravidlo, že lidé z těchto komunit se žení a vdávají zásadně s někým ze země původu. Jde přitom ve většině případů o dohodnutá manželství, která mimochodem porušují lidská práva - to ale úřadům zjevně nikdy nevadilo.
Zdá se, že veřejně působící radikálové budou jenom špičkou ledovce. Mladí sebevrahové v Londýně nebyli ani na seznamech obávaných osob. Pod hladinou je zřejmě mnoho hnutí a organizací, jež se nejen hlásí k militantnímu islámu, ale jsou ochotné a schopné udeřit znovu. Kdy to bude, to je otázka, která nedá Londýňanům spát.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.