Londýn nad Vltavou
Tentokrát je na řadě Londýn. Dopoledne sedmého července tam, jak se mezitím ukazuje, způsobily výbuchy teroristických bomb smrt a zranění stovek civilistů, ochromily denní chod metropole Spojeného království a připomněly nám všem, že terorismus je i v Evropě neustále aktuálním tématem.
Kdokoli stojí v pozadí za tímto barbarským činem, nemohl si asi vybrat (v úvozovkách, samozřejmě) lepší čas a lepší místo pro krvavou lázeň. Británie se před několika dny ujala předsednictví Evropské unie (k níž patří i Česká republika), před necelým dnem bylo Londýnu přiřčeno pořádání letních olympijských her v roce 2012 (účastní se jich i Česká republika), ve skotském hotelu Gleneagles probíhá schůzka ekonomicky nejvyspělejších zemí světa, jejíž výsledky ovlivní v delší perspektivě i hospodářství České republiky. Jméno naší republiky do předchozího souvětí bylo vetknuto záměrně, neboť:
Teroristé, podle zlatého pravidla jejich řemesla, prostě udeřili tam, kam je soustředěna pozornost prakticky celého světa. To přinese jejich útoku na lidskost nejvyšší možnou přítomnost ve sdělovacích prostředcích. To přinese z jejich úhlu pohledu co největší zmatek a následně co největší zveřejnění jejich požadavků a cílů...
Pravda - s výjimkou, zdá se alespoň do chvil, kdy píši tyto řádky, České republiky, které se teroristické činy páchané na občanech této planety týkají jen okrajově....
Z více než strohých zpráv hlavního veřejnoprávního média se divák mohl ve čtvrtek odpoledne dozvědět, že premiér Jiří Paroubek vyjádřil solidaritu obyvatelům Londýna, a že v pražském metru, jakož i kolem vybraných supermarketů a budovy Svobodné Evropy v Praze bude zesílena policejní přítomnost.
Prezident Václav Klaus, který je na filmovém festivalu v Karlových Varech vyjádřil znepokojení nad tím, že terorismus pronikl až na území Evropy, ale na festivalu setrvá. Prezident Klaus k tomu řekl, cituji ze serveru iDnes : "Bezprostřední vazby na ČR to nemá. Na straně jedné bychom to neměli bagatelizovat. Na straně druhé bychom ale nějakými přehnanými reakcemi neměli vyvolávat mezi občany naší republiky paniku"- konec citátu. Je to tedy moudré rozhodnutí, neb si člověk doopravdy nedovede představit, co všechno by se s národem mohlo přihodit, kdyby jen tak z Karlových Varů odcestoval.
Na druhou stranu si však bytostně myslím, že teroristický útok v Londýně bezprostřední vazby na Českou republiku má.
Jedná se nejen o útok na lidské bytosti, které se shodou okolností nacházely v místech, kde explodovaly nálože. Jde o útok na řadu dalších atributů toho, čemu říkáme (ano, i u nás) "civilizace", "demokracie", "svobodný život", a podobně.
Jinými slovy: Lidé, kteří zemřeli v londýnském metru a na londýnských ulicích jsou týmiž občany Evropské unie, jako prezident Klaus, vy a já. V tomto smyslu vidím v londýnském masakru i útok na můj soukromý vesmír. Očekával bych v té souvislosti, kromě jaksi povinné solidarity a politické piety i trošku více nasazení, hlavně od veřejnoprávní televize, která by jistě mohla své diváky informovat (slovem i obrazem) nejen o tom, jak nejlépe vyrobit škvarky, ale pustit do té poutavé instruktáže i pohyblivý text, informující o nejnovějším vývoji situace, odvíjející se od londýnského masakru.
Uznávám, že to ČT provádí na svém zpravodajském kanálu, k němuž má ovšem přístup poměrně omezený výsek veřejnosti.
Uznávám též, že největší katastrofa, kterou si asi umíme představit, vlastně ne představit, nýbrž vybavit - jsou povodně. Ne, že bych přál naší zemi nějaký teroristický útok, ale nemůže mě nenapadnout, co asi se musí přihodit, abychom si (řeč je pořád především o České televizi) uvědomili, že v jen málo přeneseném slova smyslu dnes teroristé vraždili ve městě, jménem Londýn nad Vltavou.
Vzpomenu si na tuto laxnost opět příště, až trochu víc zaprší a my budeme zase řvát o pomoc celého světa...
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.