Likvidace Jasína

Vysvětlení, proč se bez ohledu na očekávanou negativní reakci světa izraelský premiér Ariel Šaron rozhodl Jasína navždy umlčet, je nejspíše vnitropolitické. Šaron pochopil, že Izrael není schopen zajistit bezpečnost židovským osadníkům na palestinském území, rozhodl se osady rušit, ale současně nechce, aby Hamas stažení osadníků vydával za své vítězství. Zabití Jasína, který odmítal mírové řešení palestinsko-izraelského konfliktu, podporoval akce sebevražedných atentátníků a v poslední době posvětil i sebevražedné útoky žen a dětí, mnoho Izrealců oslavuje. Co svět vnímá jako nepřijatelnou a neospravedlnitelnou vraždu, chápou pozůstalí po zabitých izraelských civilistech a lidé zmrzačení při atentátech jako úspěšnou vojenskou operaci.

Hamas sice hrozí pomstít svého duchovního vůdce vysláním dalších sebevražedných atentátníků, ale ty by posílal s jeho požehnáním, i kdyby Jasín zůstal naživu, takže v tomto směru se pro Izraelce nic nemění. Zabití Jasína ovlivní spíše situaci v Palestině. Vzroste vliv Hamasu na úkor palestinské samosprávy, která je mnoha Palestinci vnímána jako zkorumpovaná instituce, navíc se sklonem ke kolaboraci s nepřítelem. Pochopit postoje Palestinců a postoje Izraelců je pro svět obtížné proto, že naivně předpokládá jejich zájem o nalezení mírového řešení. Ve skutečnosti obě strany vedou válku. Neusilují o dohodu, ale o vítězství. O vítězství nad okupanty, respektive nad terorismem.