Lidské tělo je plastické a lokální zvláštnosti na něj mají vliv, vysvětluje antropolog

7. březen 2018
 Magdalénští lovci sobů při zpracovávání úlovku v expozici malého podzemního muzea

Evropané se v průběhu posledních 30 tisíc let proměňovali. Měnila se jejich výška, hmotnost nebo tělesné proporce. Zmapovat tento proces bylo cílem mezinárodního týmu, jehož součástí byli i čeští vědci pod vedením antropologa a vysokoškolského pedagoga Vladimíra Sládka.

„Evropané před 30 tisíci lety byli lovci a sběrači, vysocí a uzpůsobení na běh. Šlo o jedince velmi zdravé. V následujících tisíciletích a zvláště s nástupem zemědělství se ale začali Evropané měnit,“ uvedl v Magazínu Leonardo Sládek.

Výzkum vedli vědci z Johns Hopkins University ve Spojených státech, ale podíleli se na něm také badatelé z Finska a dalších univerzit, včetně Univerzity Karlovy.

„Práci jsme si rozdělili. Každý z týmu dostal svou oblast. My jsme se soustředili na střední Evropu, takže jsme hledali kosterní pozůstatky v České republice, ale i v Německu a Rakousku, zatímco ostatní týmy se věnovaly jiným oblastem Evropy.“

Vědcům se tak podařilo seskládat velký vzorek, ze kterého bylo možné sledovat vývoj Evropanů v globálním pohledu.

„Věnovali jsme se tělesným proporcím, ale i stavbě kostry. V Evropě byl patrný silný posun mezi jihem a severem ve výšce postavy, hmotnosti a tělesných proporcích. Jižní populace byly vždy nižší s relativně delšími končetinami proti trupu, což svědčí o adaptaci na vyšší teplotu než v severních oblastech.“


„Sledovali jsme různé znaky: některé se mění velmi rychle a individuálně jako třeba hmotnost. S generační rychlostí se mění například výška postavy. Pak ale máme znaky, které zůstávají dlouhodobě stabilní, jako je šířka těla. Tu měříme jako šířku pánve, a jde o parametr, který ovlivňuje naše přizpůsobení teplotě, tedy termoregulaci.“

Delší končetiny umožnily Jihoevropanům více tepla vydávat, než vyrábět. „Naopak v severních oblastech jsme sledovali větší trup v poměru ke končetinám, protože tito lidé museli být schopni více tepla vyrábět, protože žili v chladnějším podnebí.“

Antropologové ale sledovali i regionální odchylky. „Lidské tělo je plastické a lokální specifika na něj mají vliv. Dobrým příkladem jsou mezolitici z pobřeží Pyrenejského poloostrova. Lišili se od lovců a sběračů ve vnitrozemí, protože měli stabilní zdroj potravy v moři. Když ale přišlo zemědělství, tito lidé se posouvali do vnitrozemí a měli robustnější kostru než lovci a sběrači.“

„Poprvé jsme vůbec získali globální informaci o vývoji lidí na jednom kontinentu. Doposud podobná globální data nemáme. Tak se najednou dokážeme nově podívat na děje, které byly zatím izolované.“

Celý výzkum by měl hlavně podpořit snahy ostatních badatelů začít s podobnými globálními kontinentálními výzkumy v Asii nebo v Africe.

„A protože náš soubor dat bude k dispozici, tak doufám, že se badatelé pustí i do zkoumání lokálních specifik, takže začneme sledovat vztah mezi globálními ději a vývojem v malých oblastech,“ shrnul přínos mezinárodního projektu Vladimír Sládek.

Spustit audio
autoři:Josef Kluge, Ondřej Čihák
  • Věda
  • Evropa
  • výzkum
  • antropologie
  • předkové