Lidovky plácly do vody

10. srpen 2006

Lidové noviny mají jednou týdně přílohu, která si říká sebevědomě Orientace. Nedávno tam vyšel celostránkový text s názvem Historikerstreit po česku. - Nejprve k tomu německému výrazu: doslova znamená "spor historiků". Před 20 lety to byla významná událost v životě Německa (tehdy západního). Podnět k ní dal historik Nolte. Zauvažoval o nacismu (včetně holokaustu) tak, že ho srovnal se sovětským režimem (včetně gulagu). Oponoval mu filozof Habermas. Vyslovil podezření, že se toto zpochybnění výjimečné kapitoly nejen německých, ale obecných dějin může stát nástrojem německého alibismu.

0:00
/
0:00

Rozvinula se živá debata, do níž vstoupili další představitelé německé akademické elity, publicisté i prostí občané. Trvala dlouho. Média, především ta tištěná, jí dokázala po celou dobu zachovat kultivovaný styl. - Spor neměl jednoznačný závěr. Lze však říci, že mnohým nasadil brouka do hlavy a povznesl odpovědné myšlení o daném tématu na vyšší úroveň.

Palcový titulek v Lidovkách - Historikerstreit po česku - je matoucí. Vyjadřuje despekt, čímž jako by zapochyboval o kvalitě obdobné debaty u nás. Ta se ale nekoná. Ano, tu a tam se objeví článek, ba i kniha, vážněji se obírající naší minulostí, ale zpravidla bez většího ohlasu. Rozhodně nelze mluvit o nějaké širší, a přitom solidní rozpravě, která by byla srovnatelná s tou německou před 20 lety. - Pokud snad měl Petr Zídek, autor článku v Lidovkách, ambici dát k takové rozpravě podnět, udělal to způsobem, který to vylučuje. Vyšel totiž z invektiv nekonformního historika Čelovského proti etablovanému historikovi Křenovi a jeho komunistické minulosti, a sám v této linii osobního útoku pokračuje, třebaže si argumentů pana Čelovského příliš neváží.

Netvrdím, že minulost pana Křena, později zasloužilého disidenta, dnes ovlivňujícího provoz cechu našich historiků, je bezvýznamná. Je však ilustrací jevu významnějšího, totiž komunistické anamnézy celé generace našich intelektuálů (a nejen jich). Toto mělo být námětem textu, který by chtěl podnítit zpytování naší minulosti, obdobné tomu německému. Panu Zídkovi se podařilo pouze medializovat pavlačovou hádku s průhledným záměrem "odstřelit Křena", čili zaměnit velké téma tématem malým.

Původní "historikerstreit" není části naší odborné veřejnosti neznám, ale nepodařilo se zjednat mu publicitu. Už před 10 lety na něj upozornil např. časopis Přítomnost, i na potřebu jeho české obdoby. O té napsal, že (cituji) "jaksi probíhá, ale tlumeně, jakoby potmě, způsoby spíše plebejskými. Nedaří se přenést ji do světla ramp, v němž obstojí pouze způsoby kultivovanější. Proč? Nejsou lidi. Především nejsou historikové, kteří by byli ochotni s tím začít. A pokud jsou, nejsou vydavatelé a šéfredaktoři, kteří by měli odvahu nabídnout své stránky. I kdyby byli oni, není dost čtenářů ochotných sledovat debatu, jejíž součástí by byly celostránkové texty a která by trvala nejen týdny, ale měsíce." (konec citátu).

Myslím, že to platí dodnes. A že na tom nic nezmění pouhé plácnutí do vody v Lidovkách. Neumíme vymanit meritum věci z přediva ryze osobních emocí. Právě tak jako naši politikové, jejichž neproduktivní spory jsme nuceni sledovat.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .

autor: Petr Příhoda
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.