Lidovci hledají jednotu

Tento rozpad je ostatně hlavním motivem, který se snaží komentátoři v předsjezdových výrocích jednotlivých politiků odhalit. Dodejme však rovnou, že přehánějí. Pokud stojí KDU-ČSL před rozpadem, může i při hodně černém scénáři přijít nejdříve po volbách v roce 2010. Jeho předpokladem by byly katastrofální výsledky všech předchozích lidových hlasování, tedy o složení zastupitelstev v krajích, o tom, kdo půjde do Senátu a europarlamentu a nakonec jestli se lidovci dostanou do sněmovny.

Plánovaný rozpad rýsují komentátoři smělým rozmachem. Na jedné straně stojí pravicově smýšlející politici, které reprezentuje ministr financí Miroslav Kalousek, ministr kultury Václav Jehlička, místopředseda sněmovny Jan Kasal, šéf lidoveckých poslanců Pavel Severa a šéf senátorů Adolf Jílek.

Ti podporují pravicovou vládu a její reformy, nebojí se liberálních ekonomických opatření včetně rovné daňové sazby ani poplatků u lékaře.

Proti nim stojí levice, kterou reprezentuje současné vedení strany: předseda Jiří Čunek, místopředseda a jihomoravský hejtman Stanislav Juránek, další místopředseda a zástupce pardubického hejtmana Roman Línek. Do této skupiny se ještě počítá šéf vládní legislativní rady Cyril Svoboda a někteří poslanci, především bývalá předsedkyně klubu Michaela Šojdrová a poslanec Ludvík Hovorka.

Ti smýšlejí víc levicově, možná by raději spolupracovali se sociálními demokraty a v této chvíli alespoň torpédují některé vládní reformní pokusy, především v oblasti zdravotnictví.

Pokračujme ještě chvíli v těchto úvahách. Po prohraných volbách třeba už letos na podzim se začne strana štípat. Pravicově smýšlející budou hledat cestu, jak se sloučit s ODS podle německého vzoru, kde tvoří CDU a CSU také jeden volební blok.

Lidovecké levici pak nezbude než přežít jako regionální strana Vysočiny a jižní Moravy. Nic víc, nic méně.

Teď už je ale třeba opravdu jednoznačně říct, že takové úvahy jsou předčasné, pokud nejsou úplně nesmyslné. Vycházejí totiž z nereálného hodnocení křesťanské strany.

Těžko například označit za levičáka Čunka, který stranu dovedl do pravicové vlády. A říci jen tak beze všeho, že je Kalousek pravičák - tomu přece jen odporuje vzpomínka na srpen roku 2006, kdy dohodl koalici se sociálními demokraty, za což byl z čela strany svržen. Říkat o hejtmanovi Juránkovi a zástupcích hejtmanů, že jsou levičáci, také nesedí. Před volbou prezidenta otevřeně podpořili Václava Klause a většina z nich řídí kraje už osm let ve spolupráci s ODS. Předpokládají, že spolupráce potrvá i nadále.

Fakt, že se komunální politici KDU-ČSL ohrazují proti poplatkům ve zdravotnictví a proti privatizaci zdravotních pojišťoven, nemůže překvapit. Stejně se chovají hejtmani z ODS, kteří mají jako lidovci obavu, že nepopulární poplatky sníží jejich šance před podzimními krajskými volbami.

Lichá je rovněž představa, že senátoři jsou nějak výrazně pravicoví. I kdyby takoví skutečně byli, musí si před senátními volbami dávat velký pozor, aby tak nevypadali. Jejich hlavními konkurenty totiž budou kandidáti za ODS.

Faktem je, že se ministři Kalousek a Jehlička v posledních měsících profilují pravicově. Důvodem však může být snaha v pravicové vládě něco prosadit podle pravidla "Kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti". Nakonec sám Kalousek se postavil snaze poslanců ODS snížit rovnou sazbu daně z příjmu na 12 a půl procenta a místo toho chce snížit pojistné. Otevřeně argumentuje, že chce víc pomoci lidem s nízkými příjmy.

Jednou větou: lidovci jsou skutečně specifická strana. Pohříchu jsou však v takovém politickém prostředí, které je nutí aby svou politiku často měnili. Jednou se musí tvářit, že jsou blíže ODS, jindy na dosah sociálních demokratů.

To je objektivní rozpor, kterému se nevyhnou, musí mu však čelit. Osobní spory jsou odtud spíše odvozeny.

Účinnou zbraní může být pokus oživit program, o který by se mohli opřít všichni lidovci, ať se považují za levičáky, nebo příznivce pravice. O to se lidovci na víkendovém sjezdu chtějí pokusit a přijmout program na příštích deset let.

Svou blízkost k CSU ostatně připomínají v úplně jiném kontextu, než ve spojení s českou CDU, tedy s ODS. Spíše se odvolávají na okřídlený citát významného křesťansko-sociálního politika Norberta Bluma. Socialisté se podle Bluma snaží, aby byli všichni stejně chudí, CDU chce někomu umožnit, aby byl bohatý. CSU ovšem dokáže zařídit, aby byli bohatí všichni.

Tak by šel shrnout návrh programu, který budou lidovci projednávat.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .