Lidi odlišuje od zvířat spiritualita. I věci, které nelze vnímat smysly, nesou silné emoce, tvrdí neuropsychiatr

24. červenec 2024

Největší audioportál na českém internetu

Člověk a pes (ilustrační foto) | Foto: Shutterstock

Poslechněte si rozhovor s neuropsychiatrem Borisem Cyrulnikem o tom, co odlišuje lidi od zvířat

Lidé se od zvířat liší spiritualitou, je přesvědčený francouzský neuropsychiatr Boris Cyrulnik. „Mnoho zvířat má přístup k symbolům, což znamená, že nějaký předmět, který je přítomný, představuje jiný předmět, který přítomný není,“ říká Cyrulnik v pořadu Vertikála. A srovnává to s lidským přemýšlením: „Co však se zvířaty nesdílíme, je spiritualita. Znamená to, že lidé jsou schopní přemýšlet o věcech, které není možné vnímat smysly, a přesto to v nás vyvolává silné emoce.“

Můžete popsat vztah mezi svým životním příběhem a vědeckou kariérou? Jak ovlivnily vaše zážitky a zkušenosti to, co zkoumáte?

Za většinou vědeckých motivací najdeme často nějaké soukromé důvody ze života. Lidé, kteří se rozhodnou věnovat psychologii, zejména ženy, v sobě mají často hluboce zakořeněnou touhu vzdělávat, pečovat o druhé, o děti... a o muže.

Takže když vás něco traumatizuje, tak přestože se spustí proces odolnosti, zachováte si vůči dané události určitou citlivost, a to po zbytek života. 

Když jste zažili válku, tak vám všechny další válečné zprávy, záběry, příběhy připomenou tu válku, kterou jste prošli. Jste na válku velmi citliví. Podobně žena, která byla žena sexuálně napadená: i když bude pokračovat ve svém životě dál, posune se, tak ji ovlivňuje například to, co se děje jiné ženě; připomíná jí to její vlastní zranění. 

Definice odolnosti spočívá v tom, že nepodléháme neštěstí. Že můžeme se svým zraněním něco dělat, můžeme se snažit mu porozumět a v tu chvíli to znamená třeba kariéru psychologa nebo lingvisty.

Jednou jsem se na setkání lingvistů všech vyptával, co je vedlo k tomu, že zkoumají jazyk, proč jsou lingvisté? Většina lidí měla například láskyplný vztah ke svému autistickému bratrovi, nebo měli otce s afázií nebo byli přistěhovalci a museli se naučit několik jazyků.

Každá volba povolání, každé vidění světa je autobiografickou zpovědí. 

Boris Cyrulnik, francouzský neuropsychiatr

Boris Cyrulnik

Francouzský neuropsychiatr, který se proslavil zkoumáním psychické odolnosti. Jako šestiletý chlapec, který do té doby neměl ponětí o svém židovském původu, o vlásek unikl deportaci do koncentračního tábora. Válku přežil v rodině pěstounů, nesměl ale nikdy říct, jak se skutečně jmenuje. Až 40 let po válce se odhodlal sdílet svůj příběh – včetně toho, jak ochotně se do deportací židů zapojovali někteří Francouzi. Celý život zkoumá lidskou psychiku, vliv traumatu a také lidský mozek.

Říkáte, že zvířata neumí vymyslet důvody, proč se navzájem zabíjet. Je podle vás tato schopnost to, co odlišuje lidi od zvířat? 

Se zvířaty sdílíme spoustu věcí, mezi lidským a zvířecím světem není žádná propast. Mnoho zvířat má přístup k symbolům, což znamená, že nějaký předmět, který je přítomný, představuje jiný předmět, který přítomný není. To je definice symbolu, a mnoho zvířat to umí. Mají tedy přístup k mentálnímu světu. 

Nejstarší část mozkové kůry, paleocortex, je u všech savců, dokonce i u ptáků, stejná jako u člověka. Neurohormony jsou stejné u ptáků, savců i u lidí. A u kytovců jsou dokonce rozvinutější.

Mořští savci mají větší mozek než my, mají obrovský mozkový lalok, a možná mají lepší způsob jazykové komunikace než lidé. To vše sdílíme se zvířaty. 

Co však se zvířaty nesdílíme, je spiritualita. Tím myslím, že všichni lidé mají přístup ke spiritualitě, která ale není to samé jako náboženství.

Čtěte také

Spiritualita znamená, že jsme my lidé schopní přemýšlet o věcech, které není možné vnímat. Bůh, život po smrti, odkud pocházejí moji rodiče? Je nemožné ji vnímat smysly, a přesto v nás vyvolává silné emoce.

My obýváme svět reprezentací, které není možné vnímat. A to zvířata nedokážou, protože nemají stejný dekontextualizující mozek jako my. Mají stejné části mozku, jako je paleokortex – pro bezprostřední život v souvislostech.

CJak to přesně myslíte? Můžete to ilustrovat na nějakém příkladu?

Pokud si vymyslím příběh o tom, že černoši jsou méněcenní, a uvěřím mu, budu prožívat emoce, které neodpovídají realitě, ale odpovídají příběhu, který si o situaci černochů namlouvám.

Vidíme to ve Spojených státech, kde jsou méněcenní. Mnoho Američanů si myslí, že černoši jsou násilní, protože jsou fyzicky silní, takže se jich bojí. To vysvětluje používání násilí vůči nim.

Ale nemá to nic společného s realitou, je to jen představa o realitě, reprezentace reality. Tohle zvířata nedokážou. 

„Víra nás chrání“

Zeptám se vás ještě na jednu otázku týkající se spirituality. Můžete na základě výzkumů, které jste během svého života a velmi bohaté vědecké kariéry prováděl, říci, jakou roli hraje víra – ať už v jakékoliv podobě – při odolnosti jedince? 

Předně tedy spiritualita není náboženství. Spiritualita znamená, že každý člověk, bez ohledu na svou kulturu, má přístup k otázkám typu: Kde žijeme po smrti? Odkud pochází moje rodina? Jaká je moje kultura? Tedy k věcem, které nelze vnímat smyslově. 

Náboženství je naproti tomu kulturně podmíněné. Musím vnímat kostel, pokud jsem křesťan, mešitu, pokud jsem muslim. Je to symbolický svět, umělecký svět. Musí být krásný. Kostely jsou často umělecká díla. Pravoslavné bohoslužby, to je vlastně opera. Celou dobu se tam zpívá. Je to krásné jako opera, ale je to kulturní. 

Když se dnes ocitnete v Egyptě, je pravděpodobnější, že se z vás stane muslim než například buddhista. Takže náboženství je kulturní záležitost. 

A to je důležitý rozdíl oproti spiritualitě. Když v něco věříte, vaše víra vás ochrání. Když věříte, že vás chrání Bůh, zmenšuje to vaši úzkost.

Průzkumy provedené v protestantských a židovských nemocnicích ukazují, že se věřící lidé lépe hojí a snáze léčí. Věřící pociťují také méně vedlejších účinků léků. Jejich míra přežití je vyšší než u nevěřících. Jinými slovy, víra v to, že nás Bůh chrání, nás chrání.

autor: Magdaléna Trusinová

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.