Lída Rakušanová: Těžce stravitelný pohřeb
Tak velkolepý pohřeb, jakého se v těchto dnech dostává zesnulé britské panovnici, za našich životů zaručeně nikdo na světě neviděl. A pokud ano, tak určitě ne v současné, médii podporované atmosféře kolektivního, až s hysterií hraničícího obdivu a úcty k ženě, která vládla Británii a svým bývalým koloniím rovných 70 let.
Jistě: odchází s ní definitivně celá jedna éra, která se dneska, kdy je zítřek nejistý jak nikdy, může zdát většině Evropanů skoro jako ztracený ráj. Přesto by k zamyšlení měl stačit například fakt, že postavit se v těchto dnech v Anglii do davu královniných fanoušků s protimonarchistickým plakátem znamená i v této jinak až příkladně svobodomyslné zemi riskovat zásah policie.
Čtěte také
Podstatně střízlivější je atmosféra v bývalých koloniích britského impéria, sdružených v Commonwealthu. Je jich 54 a dohromady tvoří jejich obyvatelstvo 30 procent světové populace. Představitelé těchto dnes už dávno suverénních států, rozesetých po všech kontinentech, teď sice zachovávají smuteční dekorum. To ale nezastře, že prakticky všechny tyto země mají s Británií – a konkrétně s královským domem, nevyřízené účty z minulosti.
Snad nejhorší – a s královnou Alžbětou úzce spjatá – je koloniální zkušenost východoafrické republiky Keni z 50. let 20. století. V zastoupení svého nemocného otce tam v únoru 1952 přijela princezna Alžběta. 5. února se tam dozvěděla, že se stala královnou, protože její otec zemřel.
Nezáviděníhodné dědictví
Čtěte také
O pár měsíců později se v Keni vzbouřili proti britské nadvládě bojovníci z kmene Kikujů. Potlačení jejich vzpoury, známé jako povstání Mau Mau, vešlo do dějin jako jeden z nejkrvavějších zločinů britské koloniální mocnosti. Zahynuly v něm tisíce Keňanů, statisíce jich skončily v lágrech, kde je Britové mučili, kastrovali, vraždili. To vše se řadu let dělo za panování Alžběty II. Nezávislost na Británii si Keňa vydobyla teprve v roce 1960.
Keňskému spisovateli Mukomovi Va Ngugimu zavraždili Britové strýce a jeho babičku zastřelili, když chránila svého syna. Po Alžbětině smrti napsal na Twitter: „Kdyby se královna omluvila za zotročování, za kolonialismus a neokolonialismus, kdyby vyzvala k reparacím za miliony životů, které byly v jejím jménu zmařeny, snad bych cítil i něco lidského. Jako Keňan necítím nic.“
Jak poznamenala německá agentura DPA, královna Alžběta milovala cestování. A dokud jí to síly dovolily, brázdila se svou královskou jachtou světová moře a oceány, aby navštívila své poddané ve všech koutech světa a nechala se obdivovat.
Dodejme, že její syn, král Karel III., už ignorování neblahé minulosti britského královského domu neunikne. Jeho matka mu zanechala nezáviděníhodné dědictví.
Autorka je komentátorka Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
