Lída Rakušanová: Národním egoismem si pod sebou řežeme větev

15. únor 2019

Česká ekonomika je za zenitem, ozývá se z řad ekonomů už dobré dva roky, zdejší hospodářství spěje k recesi. Letos tam sice asi ještě nedospěje, ale výhledy jsou dost pochmurné: obchodní válka Ameriky s Čínou je na spadnutí, finanční situace Itálie ohrožuje eurozónu, nikdo neví, jak dopadne brexit nebo volby do Evropského parlamentu.

A ještě ke všemu zpomaluje i německá ekonomika, o které se traduje, že když si hospodářství v Berlíně kýchne, v Praze dostane rovnou chřipku. To všechno jsou geopolitická rizika, která ale mají jednoho společného jmenovatele. Je jím národní egoismus, a ten se, bohužel, zdaleka netýká jen ekonomiky.

Planeta jako švédský stůl

Jestliže reálně hrozí, že Brazílie bude nakládat s deštnými pralesy jako se svým majetkem, na kterém se dá dobře vydělávat, a USA vystoupí na podzim z pařížské úmluvy o klimatu, můžeme se rozloučit s nadějemi na zastavení klimatických změn.

Pokud Japonsko opustí mezinárodní komisi chránící ohrožené mořské savce, aby je mohlo – po víc než třech desetiletích – opět bezohledně lovit, je konec s představou, že lidé dokáží zastavit vymírání živočišných druhů. A když se státy Visegrádu nedohodnou s Bruselem na společné migrační a azylové politice, bude amen s plány na zastavení živelné migrace do Evropy ze zemí třetího světa.

Rodí se jiná EU, než na kterou jsme byli zvyklí. Posílí v ní nacionalismus a populismus

Protesty žlutých vest ve Francii

V Bruselu jednají vrcholní zástupci členských států Evropské unie o aktuálních problémech, mimo jiné o dlouhodobém unijním rozpočtu. Aktuální summit se koná ve stínu protestů, které už skoro měsíc paralyzují Francii a prezidenta Emmanuela Macrona donutily k částečnému ústupu od plánovaných reforem. Oslabí francouzské dění celou Evropskou unii?

Jak to formuloval německý týdeník Die Zeit, jednotlivé státy se k planetě chovají jako ke švédskému stolu, kde si každý vezme, co chce. To vše pod pláštíkem údajných „národních zájmů“. S těmi se v posledních letech doslova roztrhl pytel. A politické strany, včetně těch vládních, díky nim bodují i u nás.

Na otázku, jak mohlo po desetiletích fungování sítě mezinárodních vztahů spojující svět dojít k takovému obratu směrem do minulosti, neexistuje jednoznačná odpověď. Paleta sahá od názoru britského historika Nialla Fergusona, že globální solidarita byla jen historickým momentem, kdy se společné zájmy mnoha mocných států náhodou kryly s jejich národními egoismy, až po přesvědčení, že přechodným jevem je naopak současný stav, protože se lidstvo snad dokázalo poučit ze své minulosti, kdy preference národních egoismů, vydávaných za národní zájmy, měly nezřídka tragické důsledky.

Nezpozdili se populisté?

Evidentní v každém případě je, že obraz světa po roce 1989, kdy – jak podotýká týdeník Die Zeit – zvítězila liberální demokracie a s ní globální volný trh, byl provázen vývojem, který mnoho lidí zaznamenalo se zpožděním: totiž skutečnost, že globální volný trh znamená i globální trh pracovních sil v tom smyslu, že se výroba řady produktů přesouvá tam, kde je to levnější.

Lída Rakušanová

V regionech, kde lidé tím pádem přišli o práci, tuhle negativní stránku globalizace zpočátku stěží vyrovnal fakt, že levněji vyrobené produkty byly pak levnější i všude tam, kde se produkovaly původně. Postiženy tím tudíž ale nebyly jednotlivé státy, nýbrž pouze regionálně omezené skupiny v nich.

Přesto se frustrace těchto skupin ujali populisté všeho druhu a snaží se z ní vytěžit, co se dá. Na místě je ovšem otázka, zda se nezpozdili i oni. Přadleny v severních Čechách asi dneska sotva teskní po tkalcovských stavech, protože už dávno sedí například v pokladnách supermarketů, kde jim rostou platy přímo úměrně ke klesajícímu počtu lidí na trhu práce. Lze si jen přát, aby to byly národní egoismy, maskované jako národní zájmy, co skončí v odkladišti dějin.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.