Lída Rakušanová: Falšování dějin, nebo neškodný blábol?

Listopad 1989
Listopad 1989

Na protest proti falšování historie vystoupily v těchto dnech desítky osobností zvučných jmen. Jedná se o reakci na seriál článků k 30. výročí sametové revoluce v jednom z listů, vlastněných Babišovým svěřenským fondem. 

Hned první dva publikované rozhovory, s Jiřím Jaksmanickým, tehdejším předsedou svazácké vysokoškolské rady, a s Pavlem Chalupou, někdejším studentem DAMU, obsahují totiž řadu tvrzení, která mají podle signatářů relativizovat roli nezávislých studentských vůdců v sametové revoluci a očernit je v očích veřejnosti metodami, známými z období normalizace.

Spiknutí temných sil

Faktem je, že Chalupa líčí nezávislé studenty jako opilce, kteří si podle něj nezadali s tehdejšími papaláši. A bývalý svazácký funkcionář Jaksmanický je dodnes přesvědčen, že to nebyli nezávislí studenti, ale on, kdo tehdy vymyslel, dohodl s režimem a 17. listopadu 1989 zorganizoval na Albertově vzpomínku na nacisty zavražděného studenta Jana Opletala. Čehož pak „někdo“ využil ke změně režimu.

Kdo je ten „někdo“, Jaksmanický nespecifikuje. Z kontextu je ale zřejmé, že naznačuje spiknutí jakýchsi temných sil, které poslaly na Národní třídu policejní mlátičky s cílem „naštvat národ“, s představiteli nezávislých studentů, které nazývá „dětmi disidentů“, a tvrdí, že rozhodně „nezávislé nebyly“.

Tuhle konstrukci už nelze odbýt jako neškodný blábol. Na tom, co se před 30 lety událo, se renomovaní historici shodují: V knize „Filosofové dělají revoluci“ popisuje Josef Petráň průběh shromáždění na Albertově jako akci, která neměla se schváleným svazáckým programem nic společného.

Na hranici legitimity

Místo Jaksmanického zahájila před patnácti tisíci studenty po studentské hymně Gaudeamus igitur pietní akt jeho moderátorka Monika Pajerová ze studentského tiskového střediska. Její projev byl drtivou kritikou režimu. Jaksmanického, který vystoupil po ní, publikum vypískalo.

Místo režimem schváleného prohlášení studentů pražských vysokých škol, které Jaksmanický koncipoval, přečetl student Matematicko-fyzikální fakulty Martin Klíma úplně jiný text. Měl nadšenou odezvu. Pak se studenti vydali na pochod Prahou, na jehož konci na ně čekali policisté s obušky a zmlátili je do krve. Neposlal je tam žádný tajuplný „někdo“, ale rozhodly o tom špičky komunistického režimu.

Jestliže si nyní někdejší svazácký prominent pamatuje tehdejší události jinak, nejspíš se, vzato přísně vědecky, ještě nejedná o falšování historie. Ve svém eseji Pravda a politika říká ale slavná německo-americká politoložka Hannah Arendtová, že „fakta jsou předmětem názorů“ a že „zdrojem názorů mohou být velmi rozdílné zájmy a záliby, které se diametrálně liší, a přesto jsou všechny legitimní, - pokud ovšem respektují skutkovou podstatu, k níž se vztahují“.

A právě na této hranici legitimity se oba rozhovory v novinách Babišova svěřenského fondu pohybují zcela určitě.