Lída Rakušanová: Deregulace nájmů po česku

Prý by potřebovali doškolení a hlavně jazykové kurzy. Snad je lepší se ani neptat, na co tedy doposud na těch ministerstvech byli.

A do třetice stát zatím neví, jak vyšlo tento týden najevo na senátním semináři o bydlení, co se stane, až dojde k úplné deregulaci nájmů. To bude ve většině republiky letos, v krajských městech a ve středočeském kraji až na výjimky v roce 2012. Buď prý nájmy porostou, anebo klesnou.

Dodejme hned, že čekat se dá spíš to první. Ne snad proto, že by bytů bylo v ČR málo, nebo že by byly tak nadstandardně vybavené. Statisticky vzato je tady bytů v poměru k počtu obyvatel zhruba srovnatelně jako v západní Evropě a kdybychom k tomu počítali i chalupy, které tu má v podstatě každá širší rodina, pak tady panují v tomto směru poměry přímo luxusní. Nezapomenu na úžas, se kterým na mne zírali dva kolegové ze Švýcarska, když jsem jim řekla, že za potenciálními voliči Strany důchodců za životní jistoty by museli vyrazit když tak na Slapy nebo do Brd, protože je červen a to už tahle věková skupina pobývá mimo Prahu.

Ani zdejší nájemní bytový fond není nijak výjimečný, spíše naopak: majitelé nájemních domů si notoricky stěžují, že z nízkého nájmu jim nezbude na opravy a už i stoupenci nájemníků začínají uznávat, že na jejich argumentech něco je. To, co byty, a zvláště pak ty v žádaných lokalitách, může ale po deregulaci zdražit, je skutečnost, že se tak stává v době, kdy o nájemní bydlení začíná být zase zájem. Banky dělají na hypotéky na vlastní bydlení sice hlasitou reklamu, ale časy, kdy půjčovaly v podstatě každému, jsou pryč. A těch, kteří se přecenili, z nejrůznějších to s půjčkami přehnali a teď nemohou své byty ve vlastnictví splácet, přibývá. Dá se to vyčíst ze stoupajícího počtu nucených dražeb bytů. V tomto smyslu nebude o moc líp, ani kdyby k oživení hospodářství skutečně brzy došlo, jak to prognózy předpovídají. Otázka, na kterou odborníci odpovídají velmi opatrně, totiž je, zda by přitom nutně klesala i nezaměstnanost. Spíš se lze obávat, že ta přetrvá, takže se situace na trhu s nájemními byty může vyostřovat.

To bude po deregulaci nájemného tlačit na činže. Jenže otázka je, pro koho a jak dlouho to bude únosné. Tak například padesátimetrový byt v Praze s ústředním topením přijde v městském činžáku bez výtahu už dneska s poplatky na skoro 10 000 měsíčně. A to se má nájemné v příštích dvou letech v rámci postupné deregulace ještě dvakrát zvýšit a o dvacet procent má vzrůst cena elektřiny. Co přijde pak? Zřejmě naprostý chaos, protože jak to zatím vypadá, musí se po skončení regulace nájemného pronajimatel s nájemníkem na novém nájemném dohodnout. A když se jim to nepodaří, jde případ před soud. Tam by měli přijít ke slovu soudní znalci a stanovit, jak vysoká činže je „v místě obvyklá“. Jenže to se jim bez cenové mapy těžko povede. A cenovou mapu bude možné vytvořit teprve, až regulace nájemného definitivně skončí a na trhu se projeví její důsledky.

Trochu Kocourkov, že? Ministerstvo pro místní rozvoj už prý připravuje příslušnou novelu. Možná by si ale vláda měla připravit spíš něco jiného: a sice krizový scénář pro případ, že ceny nájmů na exponovaných místech, například v Praze, půjdou s nástupem deregulace prudce nahoru a nájem si nebudou moci dovolit nejen důchodci, ale ani rodiny s nižšími příjmy. Je nejvyšší čas hledat systémové řešení. Postavit někde pár malometrážních bytů nestačí.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.