Lída Rakušanová: Demokracie po česku
Ke svému záměru rozpustit parlament si poslanci vybrali tentokrát datum vpravdě historické: začali o něm jednat v předvečer 45 výročí vpádu ruských tanků do někdejšího Československa. Tehdy pod jejich pásy zemřela naděje na postupné polidštění komunistické totality tak, aby se v zemi dalo volněji dýchat.
Aby se vedle komunistické strany směly jako nezávislé síly profilovat a poměry ve státě utvářet nejen politické strany, odsouzené po osmačtyřicátém k roli nesvéprávných statistů v Národní frontě, ale také další složky společnosti. O atmosféře, která přitom panovala, svědčí ovšem výmluvně skutečnost, že si ze samé hrůzy z Moskvy dávaly de facto krycí jména: místo aby se proklamovaly jako politické strany, vystupovaly jako spolky či kluby.
Největší a nejznámější z nich měl tak v názvu i evidentní protimluv: říkal si Klub angažovaných nestraníků. Bdělé soudruhy v Kremlu to ovšem nezmátlo a 21. srpna 1968 tuhle odbrzděnou tramvaj, řítící se ke svobodě a demokracii, zastavili násilím. Koncem 80. let ji pak v Moskvě odbrzdil sám Gorbačov a záhy se ukázalo, že to Sovětský svaz nepřežil.
Nepřežilo to ovšem ani Československo. Zdejší parlament tak nyní jedná o svém dalším osudu v roce, kdy je samostatné České republice právě dvacet let. Bilance zdejšího způsobu demokracie je přitom turbulentní už na první pohled: k předčasným volbám půjdou sice zdejší voliči teprve podruhé, ale aby zůstal po celé volební období u kormidla tentýž předseda vlády, to se povedlo za celé uplynulé dvacetiletí jen dvakrát. Ve zbývajících 12 letech se vystřídalo šéfů vlád hned devět, takže v průměru měli životnost něco přes rok a čtvrt. O střídání ministrů, v němž byla přeborníkem vláda Petra Nečase, ani nemluvě.
Zda tomu napříště bude jinak, je otázka: z výzkumů veřejného mínění každopádně plyne, že parlament je instituce, od níž tady lidé už toho moc nečekají. Letos v květnu jí důvěřovalo jen 11 dotázaných ze sta. Stejně jako v krizí drceném Španělsku nebo Řecku. Nechme teď stranou, zda je to fér: navenek skýtá zdejší parlament každopádně už dlouhá léta obraz arény, ve které se politické strany sabotují navzájem. Ani předlohy nezbytně nutných zákonů tak pro samé politikaření, korupční aféry a vzájemné podrazy nedokážou dotáhnout do konce tak, aby mohly začít platit.
Před 45 lety tady klíčící demokracii převálcovaly cizí tanky. Teď hrozí, že si vystačíme sami.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.