Lichtenštejnsko přátelské i nepřátelské

Odkud se berou takové vztahy s alpským knížectvím? Vše je samozřejmě spojeno s restitucemi, protože mnoho Čechů si jistě uvědomuje, že jméno Liechtenstein zná dobře i z naší země. Nejen díky palácovým stavbám, ale především historie. Právě šlechtická rodina Lichtenštejnů původně sídlila na pomezí Dolního Rakouska a jižní Moravy. Musíme si uvědomit, že právě jednu z největších památek UNESCO v České republice, Lednicko-valtický areál, postavila tato šlechtická rodina. Ať už znáte působivý lednický zámek s rozsáhlým parkem, exotickým minaretem a lužními lesy nebo valtický zámek s obrovskými vinnými sklepy, všechny postavili šlechtici, kteří patřili k jistotám dvora vídeňských Habsburků. Také náleželi k největším konfiskátorům českého majetku po bitvě na Bílé hoře.

Právě převážně rakouská větev Lichtenštejnů roku 1699 a 1712 získala panství Schellenberg a Vaduz, které roku 1719 spojila do oficiálního Lichtenštejnského knížectví. To leží na severních svazích Alp u toku Rýna, přičemž hlavní město Vaduz leží v nadmořské výšce až 2000 metrů nad mořem. Země se na rozdíl od svého okolí po roce 1866 stala plně nezávislou snad i proto, že se o ní stále vedly spory. Vyhnula se tak závislosti na Rakousku i Německu a stala se úzce spjatou s neutrálním Švýcarskem. Lichtenštejnské knížectví je tak dědičnou konstituční monarchií na základech parlamentní demokracie, Švýcarsko ale zastupuje jeho zahraničněpolitické zájmy. Nejen to, od roku 1923 mezi nimi existuje i právní, ekonomická a měnová unie. I když je oproti Praze stát třetinový, přeci jen na rozdíl od malých území tu funguje rozsáhlý průmysl. Vyrábí se tu stroje a přepravní zařízení, které tvoří polovinu exportu.

Přesto je Lichtenštejnsko malým státem, který získává mnoho financí taky z cestovního ruchu, emise známek a hlavně díky bankovnictví. Díky výhodným daňovým zákonům sídlí tu mnoho firem, které ve skutečnosti sídlí jinde, hlavně v Německu. V současnosti se právě řeší skandál, protože si tu finance ukládali i představitelé velkých německých firem. Zdá se, že Lichtenštejnsko už díky tomu nebude zemí zaslíbenou. Přesto sem každý den přijíždí až třetina ekonomicky aktivních osob z rakouského a švýcarského příhraničí za dobrou prací. Taky více než třetinu stálých obyvatel, tedy přes 10 000 osob, tvoří cizinci, hlavně Švýcaři, Rakušané, Němci a Italové, což jsou kulturně blízké národy. V historii ale došlo ještě k jedné náročné situaci, kdy se Lichtenštejnsko stalo spíš azylem. Po vzoru Švýcarska samozřejmě bylo v 1. i 2. světové válce důsledně neutrální, i proto se sem na konci války dostalo několik tisíc ruských vojáků, kteří se už nechtěli vrátit do Sovětského svazu. Někteří na území pobývali ještě roku 1955, takže země má velkou zkušenost s cizinci i emigrací. Přesto se však vztahy s naší republikou asi jen tak brzy nezlepší. Češi sem prakticky nezajíždějí, lyžařská a lázeňská střediska jsou jinde v okolí a návrat majetku asi jistě nepřekročí tzv. Benešovy dekrety.

Seriál Stereotypy vysíláme v magazínu o světě, jeho rozmanitosti a problémech Sedmý světadíl.