Libor Dvořák: Zemřela „věčná disidentka“ Valerie Novodvorská

15. červenec 2014
Růže bílá

„Jsem liberálka a individualistka“, tvrdila o sobě tato žena, pocházející z význačné rodiny sociálně-demokratických revolucionářů, která svůj politický zápas s komunistickým molochem zahajovala jako sotva devatenáctiletá. Pokud jde o vzdělání, po maturitě v roce 1968 studovala na Moskevské vysoké škole cizích jazyků.

Jak už řečeno, politicky se začala angažovat v podstatě na prahu vysokoškolských studií. Když se dověděla o existenci gulagů, o procesu se spisovateli Siňavským a Danielem a o vpádu vojsk zemí Varšavské smlouvy do Československa, probudil se v ní odpor vůči všemu sovětskému a totalitnímu, který ji pak provázel po celý zbytek života.

Její první veřejný politický akt působí tak trochu bláznivě, ale to už jí do konce života víceméně zůstalo taky: 5. prosince 1969 jako ani ne dvacetiletá rozdávala v Kremelském sjezdovém paláci letáky s vlastní antisovětskou básní Strano, díky ti! Vzápětí ji KGB zatklo a obvinilo ji z antisovětské propagandy a agitace.

Čtěte také

Vyšetřování zároveň ukázalo, že krátce předtím Novodvorská založila ilegální studentský kroužek, v němž se mimo jiné hovořilo o nutnosti ozbrojeného svržení komunistického režimu v SSSR. Až do roku 1972 pak byla s diagnózou «paranoidní vývoj osobnosti» na nuceném psychiatrickém léčení v Kazani. Malý, ale výmluvný detail – ve dvaadvaceti letech léčebnu opouštěla šedovlasá.

V době perestrojky se liberální politička stala jednou ze zakladatelek strany Demokratický svaz. I v této době, tedy už za Gorbačova, byla v letech 1985 a 1986 souzena za disidentskou činnost.

Republiky Sovětského svazu

Po pádu Sovětského svazu se angažovala v několika dalších pravicových stranách. V roce 2010 společně s dalšími opozičníky podepsala provolání Putin musí odejít. V loňském roce pak společně s Konstantinem Borovým začala budovat další politickou stranu s velmi výmluvným názvem – Západní volba.

Valerie Iljinična se nikdy neprovdala a nepořídila si rodinu, protože jak sama říkala, „této možnosti ji zbavil KGB už v roce 1969.

Člověk, který sám sebe odsoudí k boji s KGB, nemůže ručit za osudy svých dětí, z nichž činí rukojmí... Matka v jednom lágru, otec v druhém. Co by si dítě v takové situaci počalo? To by byla naprostá nezodpovědnost!“

V osobě Valerie Novodvorské každopádně odešel člověk, který, řečeno jejím slovníkem, sám sebe na celý život odsoudil k boji se vším sovětským. Jen málokdo v její vlasti dokázal tento ortel naplnit s takovou důsledností, jako právě ona.