Libor Dvořák: Ukrajina proti umělcům
Především francouzská média během včerejška a dneška oznamují, že kdysi populární francouzský herec Gérad Depardieu se dostal na „černou listinu“ ukrajinského ministerstva kultury.
Listina bude zveřejněna 3. srpna a dostalo se na ni přes 600 umělců z celého světa, kteří jsou výrazně proruští a představují tak „hrozbu pro národní bezpečnost“ Ukrajiny.
Persona non grata, takový je dnes Depardieurův statut na Ukrajině, a to je pro něj jistě nepříjemné zjištění. V zemi je napříště zakázáno uvádět jeho jméno v médiích, natožpak promítat filmy, v nichž je hereckým protagonistou.
A není se co divit: Kyjev už před časem pobouřilo hercovo prohlášení na filmovém festivalu v Lotyšsku v srpnu 2014, že „má rád Rusko a Ukrajinu, která je součástí Ruska“. Trpělivost ukrajinským úřadům nadobro došla, když se Depardieu podobně vyjádřil letos v květnu na mezinárodním filmovém festivalu v Cannes.
„Do SSSR jezdím stále. Tedy chci říci, do Ruska! Stále mám před očima Putina a mám ho moc rád. Ukrajině nikdo nerozumí. Znal jsem velmi dobře ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče a zbožňuji ukrajinský lid,“ řekl Depardieu novinářům na jihu Francie.
Na takovéto řeči mu však ukrajinský lid pochopitelně kašle, protože slavný herec se v roce 2013 odstěhoval z Francie a přímo z rukou Vladimira Putina převzal ruské občanství.
Pro běžného Ukrajince, který má svou zemi rád, je to zkrátka někdo, kdo je ochoten glorifikovat muže a režim, který se snaží dnešní Ukrajinu znevolnit nebo přinejmenším destabilizovat.
Faktem v tuto chvíli je, že ukrajinské ministerstvo kultury od začátku tohoto měsíce vypracovalo seznam 600 kulturních osobností, které jsou považovány za příliš blízké ruské vládě. Podle francouzského deníku Le Figaro jsou mezi nimi například srbský filmový tvůrce Emir Kusturica, americký režisér Oliver Stone či americký herec Steven Seagal.
Situace čistě vnějškově možná připomíná 30. léta minulého století, kdy tragicky nepoučená evropská levicová inteligence měla tendenci glorifikovat Stalinův brutální režim málem jako úsvit nového lidstva.
V době před 80 lety se takovéto blouznivectví snad dá omluvit nedostatkem informací.
V podmínkách dnešního, pravda, těžko zvládnutelného přetlaku informací je ovšem Depardieurovo zbožnění budovatele nového ruského imperialismu neodpustitelné a i když ukrajinské administrativní opatření na první pohled nevypadá právě sympaticky, je naprosto pochopitelné.
Je to zhruba stejné jako kdyby Charlie Chaplin na sklonku roku 1938 chválil Hitlera a přál si, aby ho za to v ČSR měli rádi. Rozdíl je jen v tom, že antifašisticky přesvědčený Charlie Chaplin by něco takového v životě neudělal.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
