Libor Dvořák: Štafeta do Soči

Ale popořádku: Z letiště ve Vnukovu olympijský oheň na Rudé náměstí dopravila parta oblíbených Putinových bikerů v čele s Alexandrem Zaldostanovem, zvaným Chirurg. Už na druhém úseku, konkrétně když mistr světa v plavání pod vodou Šavarš Karapetjan probíhal Spasskou branou, plamen na pečlivě zkonstruované a ve všech myslitelných podmínkách vyzkoušené pochodni zhasl. Oheň pohotově znovu zapálil příslušník kremelské ochranky, který tak vyvolal podezření, že výkonnými zapalovači byli vybaveni všichni příslušníci normální i tajné policie, aby případnou podobnou nepříjemnost případně zažehnali.

Událost je živě glosována ruskými blogery, ale obzvláštní pozornost vyvolaly výroky známého ruského teologa, profesora Moskevské duchovní akademie protodiakona Andreje Kurajeva, který mimo jiné prohlásil: „Problém, který mě i mnohé jiné pravoslavné tolik trápil, je vyřešen. Oheň zapálila, a to s modlitbou k Diovi a Apollónovi, jistá velekněžka. Starý dobrý Kreml a jeho svatyně však tento oheň na své území nepustily. Zhasl přesně ve chvíli, kdy se pohyboval pod ikonou ve Spasské bráně.“

Mnohem horším znamením jsou ovšem pro pořadatelskou zemi jiné věci, a to vesměs staršího data. Svět kupříkladu s velkou nevolí přijal letos v červnu nový ruský zákon, který primárně zakazuje „propagandu netradičních sexuálních praktik mezi nezletilci“, ale který předem budí obavy, že by mohl být použit i proti homosexuálním sportovcům, účastnícím se sportovních klání v Soči.

Možná ještě větší neklid účastníků i zahraničních sportovních funkcionářů budí zcela mimořádná bezpečnostní opatření, vyvolaná nejen zájmem světového terorismu o podobné akce, ale i blízkostí nepokojného severokavkazského regionu.

Přes všechna tato „ale“ bychom však měli olympiádě přát úspěch. Jak řekl nový předseda MOV Bach, „olympijské hry nemohou řešit politické spory mezi lidmi, ani jim zaručit věčný mír.“ Což je jistě pravda, která by i v Soči měla platit především.