Libor Dvořák: Sarkozy byl v Rusku nadšeně přijat
Bývalý francouzský prezident a od včerejška i doktor honoris causa moskevské diplomatické akademie MGIMO Nicolas Sarkozy dnes ukončil svou dvoudenní cestu do Moskvy. Jak sám řekl, chtělo se mu tu dosáhnout něčeho, co se mu prý vždy dařilo – „užitečného kompromisu“ s Vladimirem Putinem.
Včera večer k tomu dostal příležitost v prezidentské rezidenci Novo-Ogarjovo nedaleko Moskvy. „Kdo může Putinovi vyčítat, že Rusku vrátil pocit národní hrdosti, schopnost mít vliv a sehrávat významnou rolu v globální politice? Já rozhodně ne,“ prohlásil Sarkozy ve své včerejší přednášce pro ruské studenty diplomacie.
Nezapomněl ani podotknout, že „Rusové jsou velký národ, schopný jako Fénix povstávat z popela a předurčený k neuvěřitelnému hrdinství. Ti kdo zapomněli na bazální význam Ruska v tomto světě, udělali chybu. Francie se ovšem podobného omylu nedopustila.“
Tyhle komplimenty možná před odjezdem francouzského exprezidenta do Novo-Ogarjova vypadaly až příliš přímočaře a kdyby se jeho hostitel dal podobnými lichotkami ukolébat, dopustil by se chyby zase on.
Sarkozy totiž přišel i s jinými hodnoceními a už na půdě MGIMO konstatoval: „Panu Putinovi bych ovšem večer velmi rád řekl: nepodceňujte Evropu. Evropa je často rozštěpená, často vykazuje známky slabosti, ale na druhé straně je v ní velká síla.“
V samotné luxusní předměstské Putinově rezidenci Sarkozy využil svého postavení „starého Vladimirova přítele“ a lichotky, jimiž nešetřil na akademické půdě, doplnil výroky podstatně ráznějšími. Nejpodstatnější úvaha, jíž se dopustil ještě před televizními kamerami, měla zcela jasný základní podtón – konfrontace už bylo dost.
Podle názoru bývalého francouzského prezidenta svět Rusko potřebuje: Rusko společně s Evropou jsou odsouzeni k tomu, aby spolupracovali. Proto by Rusko mělo udělat jednu podstatnou věc – ukončit konfrontaci se Západem. Strefil se ale i do evropských politiků, když řekl: „Nechápu, jak někdo chce dosáhnout kompromisu, když o problému nemluví a se svým oponentem nekomunikuje.“
On sám přece s Putinem vždy jednal tak, „aby si nikdo nepřipadal zrazený a ponížený“. Syrský problém oba muži probírali už za zavřenými dveřmi, ale jak soudí analytici, Sarkozyho postoj byl opět celkem jasný: dvě koalice proti IS jsou nesmysl.
Dnešní média hodnotí postoje bývalé hlavy francouzského státu jako „nečekaně proruské“, ale jak jsme se právě pokusili naznačit, takhle to asi přece jen nebylo.
Jiná věc je, že Nicolas Sarkozy se pokoušel o něco, čeho se bývalým vrcholným politikům občas daří dosáhnout – totiž alespoň zčásti se dohodnout s lidmi, s nimiž jinak moc není řeč. Jak se mu to povedlo, ukáže budoucnost, a to už dosti blízká.
Další komentáře z dnešních Názorů a argumentů si můžete poslechnout v našem audioarchivu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
