Libor Dvořák: Rok 2019 v Rusku
Velmi živo bylo v uplynulém roce v Rusku i kolem Ruska.
Země, stále ještě obtěžkaná západními sankcemi za ukrajinské dobrodružství z roku 2014, si vedla vcelku úspěšně a jejím největším problémem pro nejbližší dobu (kromě udržení alespoň současné úrovně ekonomiky) je nejasný výhled do mocenské budoucnosti.
Čtěte také
Nejnápadnějšími tématy ruské politiky, budícími vytrvalý zájem hlavně ve světě, byly samozřejmě vztahy s Ukrajinou a jejím novým prezidentem, další možný vývoj syrského vojenského angažmá (které by se podle některých známek mohlo rozšířit i na Libyi) i další koexistence s Evropou, která se právem obává další ruské územní či jiné expanze.
Podívejme se ale i na pár méně nápadných témat, která při pohledu zvenčí někdy možná trochu unikají.
Demografie: Podle ruského statistického úřadu Rosstat překročil za prvních deset měsíců loňského roku počet zesnulých počet těch, kteří se narodili, o více než čtvrt milionu. To je nejvyšší údaj od roku 2008. Absolutní počet obyvatel země tak už druhým rokem klesá – bez ohledu na aktivizovanou migraci a státní finanční stimuly pro rodiny s dětmi. Odborníci jsou přitom přesvědčeni, že tento trend bude pokračovat i v následujících letech.
Problém 2024
Ekologie: Rok 2019 proběhl na jedné straně ve znamení ruského přijetí Pařížské dohody o klimatu, na straně druhé pak byl poznamenán zostřením sociálních protestů vyvolaných odpadovou problematikou. I prezident Putin musel na své velké prosincové tiskovce připustit, že Rusko každoročně produkuje 70 milion tun pevných odpadů a že kromě skládkování a spalování s nimi jinak neumí naložit.
Čtěte také
A to nemluvíme o jen těžko přijatelném „vývozu“ těchto odpadů daleko za hranice velkoměst, jako jsou Moskva, Petrohrad a další. K ekologickým protestům jistě můžeme přičíst i znemožnění výstavby pravoslavného chrámu na území veřejného parku, které loni zabránili občané uralského Jekatěrinburgu. Znepokojivý pro řadového Rusa je jistě i dovoz jaderného odpadu z Evropy.
Mnohem nápadnější než právě jmenované byly vyloženě politické protesty přecházející volbám do Moskevské městské dumy, ke kterým prakticky nebyli připuštěni opoziční kandidáti. Podle domácích i zahraničních expertů se v Rusku přece jen poznenáhlu aktivizuje občanská společnost – to je připisováno hlavně dospívání generace nepoznamenané sovětskou epocha.
Ať už ale z ruského politického i veřejného dění loňského roku vypíchneme cokoli, nejpodstatnější v této chvíli je, co se stane, až vyprší už čtvrté a nezvratně poslední prezidentské období Vladimira Putina.
Nabízí se celá řada scénářů, jak „problém 2024“ vyřešit: čínský se změnou ústavy, kazašský se zřízením úřadu jakéhosi „otce národa“ nebo asi nejčastěji zmiňovaný běloruský, předpokládající reálný vznik Unie Ruska a Běloruska, tedy jiného státu, kde by Vladimir Vladimirovič krásně mohl prezidentovat dál… Jak ale říká známý ruský novinář a politolog Andrej Kolesnikov: „Putin sám v tuto chvíli neví, jak se rozhodnout, a může tak učinit až těsně před volbami.“ O to to bude za čtyři roky zajímavější.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
