Libor Dvořák: Putin na Kavkaze vyhrál? Nebo prohrál?

23. listopad 2020

Jaký je současný rusko-turecký poměr sil v kavkazském regionu? Rusko tam vysílá své vojenské sbory v celkovém počtu skoro 2000 mužů, jež označuje za „mírotvorné“ a chystá se je v Náhorním Karabachu ponechat až 10 let. Turecko tam bude také mít vojáky, kterým říká „pozorovatelská mise“.

Na první pohled se tedy zdá, že občasné účelové rusko-turecké spojenectví funguje i v karabašském případě.

Čtěte také

Jak upozorňuje známý ruský politický analytik Konstantin Eggert, autoritářský turecký prezident Recep Tayip Erdogan bedlivě sleduje mnohaleté kremelské snahy o oslabení jižního křídla NATO a patřičně jich s přímo orientální prohnaností využívá ve svůj prospěch. Tento Erdoganův geopolitický „vpád“ na Kavkaz a faktická účast Turecka v nejnovější regionální válce budou mít pro Rusko a Vladimira Putina osobně dalekosáhlé, a to hlavně nepříjemné následky.

Turecko bude dále posilovat svůj vliv na Kavkazu – a nejen tam. Ankara si předsevzala stát se rozhodující silou v celé černomořské oblasti a ve srovnání s Ruskem na to má jak politicky, tak i ekonomicky.

Snaha zasahovat od počátku

Navíc tu rozhodně platí, že v tomto záměru Erdogana podpoří i příští americká administrativa, která se bude snažit navázat na politiku Baracka Obamy obnovy jednoty Severoatlantické aliance, a to doslova za každou cenu. Svůj vliv Erdogan nepochybně posílí i v Gruzii, se kterou mělo Turecko hlavně poslední dobou velmi dobré vztahy – a nyní se jistě potvrdí známá pravda, že Kavkazané si odjakživa váží jen silných a úspěšných.

Čtěte také

A jak z tohoto tvrdého konfliktu vychází ruský prezident Vladimir Putin? Na první pohled se může zdát, že příchod ruských „mírotvorců“ na území konfliktu a dnes už jasný pád arménského reformního premiéra Nikoly Pašinjana, na nějž si ruský prezident nikdy nepotrpěl, je vlastně jeho vítězstvím. Za „nečekaného vítěze“ v tomto konfliktu považuje Putina i Reinhard Veser, komentátor německé rozhlasové stanice Deutsche Welle.

Když ale nejnovější velký rozhovor Vladimira Putina pro ruská média ze 17. listopadu hodnotil jeho někdejší poradce a dnes velký kritik, ekonom Andrej Illarionov, řekl k tomu:

„Putin nejenže nedokázal odvrátit ázerbájdžánský otevřený vojenský útok z 27. září… Vojenské akce se přes veškerou snahu Moskvy zastavily až 9. listopadu, což ovšem rozhodně nebyla zásluha ruského prezidenta, který se právě tento den stal prostředníkem dohody mezi oběma znesvářenými státy.

Teď se ukazuje, že Putin se do konfliktu snažil zasahovat od samého počátku. Konfrontace však ustala až poté, co ázerbájdžánská vojska dobyla citadelu Šuša, začala ohrožovat hlavní karabašské město Stěpanakert: poté Arménie přijala veškeré ázerbájdžánské podmínky a kapitulovala.“

Libor Dvořák

Proto asi bude přesnější označit Putinovo účinkování v tomto rozhořčeném poměřování sil pojmem, který se už nejednou ozval z ruských i zahraničních médií – nový brestlitevský mír.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Spustit audio