Libor Dvořák: První výročí ruského útoku na Ukrajinu
24. únor 2022 je datum, které zejména v Evropě bude rok co rok připomínáno ještě hodně dlouho. Právě v tento den ruská vojska překročila hranici a zahájila tzv. zvláštní vojenskou operaci proti Ukrajině. Oficiálním cílem tohoto tažení byla údajná „demilitarizace“ a „denacifikace“ Ukrajiny.
Úvodem si připomeňme malý paradox: těsně před ruským vpádem na vysokou pravděpodobnost podobného vývoje upozorňovaly Volodymyra Zelenského americké tajné služby.
Čtěte také
Ten Američany tenkrát umravňoval a žádal je, aby podobnými výstrahami zbytečně nejitřili beztak zneklidněné Ukrajince. Jenže americké rozvědky měly bohužel pravdu.
A je tu paradox druhý: kdyby se místo vleklých bojů, jež neskončily dodnes, dostavil plánovaný Putinův blitzkrieg, mělo vše skončit během pouhých čtyř dnů a my bychom si tak dnes připomínali nejen okupaci, ale i malou vítěznou válku.
Bloud Putin se na základě jasně prabídné práce ruských tajných služeb opravdu domníval, že v Kyjevě budou jeho vojáci vítáni náručemi kytic, a Moskva měla připravené dokonce i hned dvě garnitury kolaborantských vlád. Na nic takového ovšem nedošlo – zatím se válčí dál.
Mír je v nedohlednu
Zajímavá v nastalé situaci byla i reakce Západu: Ten si byl nejspíš téměř jist, že osud Ukrajiny je zpečetěn, jenže vše se vyvíjelo jinak. Možná to začalo tím, když Američané ukrajinskému prezidentovi nabídli letadlo, které by ho dopravilo do bezpečí. Reakce jednoho z hlavních hrdinů ukrajinské války však byla jednoznačná – neposílejte letadlo, jímž bych uprchl, pošlete zbraně!
Čtěte také
Od tohoto okamžiku se začal měnit postoj celého západního světa k možnostem sebeobrany Ukrajiny, která dokázala už na samém počátku nerovného souboje jak svou vlastní statečnost, tak z počátku až katastrofální nemohoucnost Rusů, kteří po řadě školáckých chyb nedokázali dobýt svůj hlavní cíl – Kyjev – a chtě nechtě se od ukrajinské metropole museli stáhnout.
Západ začíná věřit, že Ukrajina je nejen schopna se bránit, ale že v jejích možnostech je i vítězit. Postupně se tedy rozjíždí západní pomoc, vyjádřená alespoň dodávkami zbraní a další materiální pomocí. Při pohledu na tragédii Buči a dalších míst až doposud trestuhodně pomalou – což by se mohlo vymstít jak Západu, tak bohužel i Ukrajině.
Jak tedy v tuto chvíli dál? Bohužel se nerýsuje žádné mírové řešení: Putin, jak potvrdil ve svém úterním poselství ruskému parlamentu, dál trvá na svých vylhaných apokalyptických, ale ještě spíše šílených vizích západního útoku na Rusko ukrajinskýma rukama.
Jeho ukrajinský sok trvá na návratu všech okupovaných území své země a právě v těchto dnech vyslovil přesvědčení, že Ukrajina vojensky zvítězí už v tomto roce. Neříká se to snadno, ale mír je zkrátka v nedohlednu a nejpravděpodobnější variantou dalšího vývoje konfliktu se v tuto chvíli stává vleklá opotřebovávací válka.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
