Libor Dvořák: Pokusí se ruský prezident destabilizovat Balkán?

Ostatně tento projev, jemuž se u nás alespoň prozatím velká pozornost nevěnovala, je na Západě srovnáván se slavnou zastrašovací řečí na mnichovské bezpečnostní konferenci před sedmi lety, kde Putin západní společenství varoval před dalším rozšiřováním NATO ve východním směru a na postsovětské území. Pravdou je, že tehdy ho Aliance v jistém smyslu poslechla.

V novém zásadním projevu, pravda, proneseném ještě před summitem G20 v Brisbane, totiž ruský prezident USA obvinil, že světu předkládá „jednostranný diktát“, a prohlásil, že Rusko bude proti podobným postojům ze všech sil bojovat.

To se koneckonců už v praxi děje: Rusko letos na jaře anektovalo Krym, přes bouřlivé protesty a nesouhlas s „křivým obviňováním“ jednoznačně podporuje východoukrajinské separatisty, ruské bombardéry křižují podél hranic Severoatlantické aliance a ruské bitevní lodi připlouvají až k australským břehům. Kromě toho ovšem Kreml uplatňuje tzv. měkkou sílu v zájmu posílení svého vlivu v oblastech, na něž si vsadil už před delší dobou – a to se týká především Balkánu.

Čtěte také

Doslova před pár dny Rusko jako jediné z 15 členů RB OSN odmítlo podpořit rezoluci, na jejímž základě by byla prodloužena mírotvorná mise v Bosně a Hercegovině. Znalci světové politiky považují právě toto odmítnutí za kardinální ruský obrat v politice Ruska vůči Balkánu.

Toto rozhodnutí bylo oficiálně zdůvodněno tak, že „Moskva nepodporuje aktivní vtahování bosenskohercegovských občanů do unijní sféry“. Věru zvláštní formulace, zejména když si uvědomíme, že až doposud Rusko nikdy neprotestovalo proti vstupu evropských zemí do Unie – pravda, za předpokladu, že to nebyly státy postsovětské.

Ruský prezident Vladimir Putin|foto: ČTK/AP, Alexander Zemlianichenko,ČTK

O další příklady tohoto typu není nouze: před pár týdny byl s velkou pompou v Bělehradu uvítán ruský prezident Putin, a co víc, přesně před týdnem se v Srbsku dokonce konalo společné srbsko-ruské vojenské cvičení.

V sousední Černé Hoře patří třetina zahraničních firem, jež tu podnikají, právě Rusům. A co je ještě horší – Bulharsko, které je sice unijní zemí, zároveň téměř stoprocentně závisí na ruských energetických zdrojích a navíc je v mnoha ohledech velmi agilním advokátem ruských zájmů.

Čtěte také

Ruské imperiální choutky na Balkáně koneckonců v Brisbane připomněla i německá kancléřka Merkelová, která doporučila, abychom „pozorněji sledovali právě Srbsko a celý západní Balkán“. Pevně doufejme, že paní kancléřka slyší trávu růst, ale překvapení, jichž jsme se v poslední době od Ruska dočkali, svědčí o tom, že nemusí jít jen o rétoriku.