Ondřej Konrád: Korespondenční volba před cílovou páskou
Vzpomenout si na nějaká zásadnější překvapení v české politice dá fušku. Tedy od těsné porážky hnutí ANO koalicí SPOLU roku 2021. Tehdy skoro zahřmělo. Ale pak dlouho skoro nic.
A bylo předem jasné, že vládní většina dříve nebo později nepřekvapivě prosadí zavedení korespondenční volby. O ní snil, když náhodou nespal, i Andrej Babiš ve své knize z roku 2017, kdy šéfoval vládě hnutí ANO se sociálními demokraty, která měla korespondenční volbu v programovém prohlášení.
Lichá Pandořina skřínka
Mezitím ale změnil názor. Asi pod dojmem z oné prohry o pár desítek tisíců hlasů. Což je zhruba počet českých voličů žijících, pracujících nebo studujících v cizině. Hlavně na Západě – v Rusku, Číně, nebo v KLDR jich moc není.
Čtěte také
A společně s SPD, kterému také Češi na Západě zrovna nepřejí, vynaložil značné úsilí lidem zvenku volbu nadále komplikovat. Neboť ti doposud musejí často z ohromné dálky cestovat k zastupitelským úřadům nebo konzulátům. Případně to dokonce vzdají.
Také je ale možné přijmout opačný pohled opozičních subjektů. Že korespondenční volba „skýtá obrovský potenciál být Pandořinou skříňkou, až se objeví pochybnosti o důvěryhodnosti“.
Jak pravil předseda ústavně-právního výboru sněmovny a místopředseda ANO Radek Vondráček po pátečním schválení předlohy, mířící nyní do Senátu a pak na Hrad. Takže je, lidově řečeno, nejspíš „vymalováno“.
Čtěte také
Varování před neregulérností se však při vší snaze o objektivitu nemá o co opírat. Opakované prezidentské volby v Rakousku 2016 byly důsledkem poukázání na čistě formální věc – některé obálky s korespondenčními hlasy se otevíraly o chvíli dříve, než byl stanovený čas.
Žádné podfuky. Repríza také potvrdila Van der Bellenovo vítězství. A jiné excesy známy nejsou. O Trumpovi raději pomlčet.
Předem vědoucí rekordman
Překvapivé ovšem bylo, jak opozice střet přesto zviditelňovala, i když na rozdíl od třeba důchodové otázky na něm nemůže sbírat body. Obstruovalo se však ve velkém. Nad předlohou sněmovna rokovala celkem devadesát šest hodin.
Čtěte také
A Tomio Okamura 18. ledna hovořil, byť většinou o něčem jiném, rekordně skoro jedenáct hodin bez pauzy. Přičemž věděl, že korespondenční volba jeho voličům mnoho neříká a vládní strany dojdou cíle. Tedy podle nich přiřadí Českou republiku k většině civilizovaných států.
Nicméně, když Vondráček říká, že si pětikoalice z věci „udělala fetiš“, není to od úplně od věci – hlasy z ciziny mohou být vládním stranám velmi užitečné.
Tím se ale nic nemění na principu zachovat se k občanům v zahraničí konečně vstřícně. Opozice by naopak mohla přemítat, jak přesvědčit Čechy na Západě, aby aspoň o trochu volili víc také ji. To by teprve bylo překvapení!
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
