Lukáš Jelínek: Hnutí ANO vyrůstá konkurence, ale i případní spojenci

18. červen 2024

Na začátku strach a na konci radost. Andrej Babiš je člověk spontánní, proto jeho reakce na volby do Evropského parlamentu nepřekvapily. Nejprve se bál, že mu krystalicky antisystémové strany odlákají voliče. Když k tomu ale nedošlo v takové míře, aby ohrozila prvenství hnutí ANO, oči se mu rozzářily a pustil se do hledání příštích koaličních partnerů.

Dnes ještě nevíme, jak na podzim příštího roku dopadne bitva o sněmovní křesla. Babišovcům se v ní ale rýsuje naděje na úspěch, kterou svými chybnými, nepopulárními a nedostatečně vysvětlovanými kroky přihnojuje Fialův koaliční kabinet.

Čtěte také

Na základě dřívějších dat se spekulovalo, zda ANO nabídne vládní spolupráci spíš občanským demokratům, nebo SPD. S ODS by ve velké koalici mohlo pohnout s řadou problémů, které Česko tíží. Voliči obou formací by se ale mohli cítit zrazeni.

Ostatně v ODS má pro Babiše pochopení málokdo, mnohem víc dál funguje jako tmel jejího partnerství s ostatními středopravými týmy. S Tomiem Okamurou si zase lídr ANO nerozumí lidsky. A jako body znemožňující, aby ruka vklouzla do rukávu, zmiňuje odpor SPD ke členství země v NATO a Evropské unii.

Posuny ve stranickém spektru

V evropském klání však uspěly dvě družiny, které by hnutí ANO mohly vytrhnout trn z paty. Tak silné jako ono nikdy nebudou, ale jejich poslanci by mohli vyplnit rozdíl mezi ziskem babišovců a nadpoloviční většinou mandátů.

Čtěte také

Snazší by to bylo s Přísahou a Motoristy sobě. Už proto, že přes kritiku mezinárodních institucí z nich vystupovat nechtějí.

Navrch se ultrakonzervativními akcenty vemlouvají pravému křídlu ODS a lidem, kteří z ní pod vlivem Václava Klause odešli. Koalice Stačilo, jíž složila Kateřina Konečná, je ale v zahraniční politice razantnější – ostatně co jiného čekat od komunistů… Ale i s nimi Babiš uměl licitovat. Dokonce tak dlouho, dokud jim nevyfoukl elektorát. A je připraven to kdykoli zopakovat.

Pro ANO je koaliční potenciál klíčový. Svým marketingem dokáže ovlivnit voliče, leč nikoli eventuální spojence. Však taky Babiš opakovaně volá po většinovém volebním systému vedoucím k jednobarevným vládám. Nyní nejde ani tak o to, jestli skutečné partnery nalezne, ale spíš o zacpání úst médiím, která se na ně vyptávají.

Čtěte také

ANO ovšem musí počítat i s možnostmi, že nováčci úspěch z evropských voleb v těch sněmovních nezopakují, nebo že jim – byť je to méně pravděpodobné – naopak narostou křídla.

Proto budou Babišovy kampaně ještě emotivnější a vyhrocenější a při případném formování příští vlády vyzkouší vícero fíglů. Například menšinový kabinet se zajištěnou podporou mezi poslanci nebo kabinet manažerský, do něhož by vybrané strany poslaly technokraty, u nichž by nehrozilo vršení politických zádrhelů.

Lukáš Jelínek

Připravme se na všechno. A byť současná pětikoalice hýří strojeným optimismem, její bilance slavná není. Trojlístek Spolu sice zůstal za ANO o jediný evropský mandát, jenže 37 procent pro strany vládní koalice je žalostně málo. A téměř stejný počet hlasů jako Spolu dali dohromady Přísaha s Motoristy a Stačilo.

Už proto bedlivě sledujme, jak posuny ve stranickém spektru působí na priority a styl jednotlivých partií. Babiš už byl liberálem i levičákem, teď si hraje na národního konzervativce. Avšak za půldruhého roku tomu opět může být jinak. Záležet bude na tom, s kým a o jaké příznivce se pustí do boje i jak vyladí a čím vybaví sestavu, která by v dresu ANO napotřetí do Strakovy akademie zamířila.

Autor je politický analytik

Spustit audio