Jiří Leschtina: Koalice Spolu by měla přetrvat. I pro temné časy
Není žádným tajemstvím, že jednotná kandidátka hnutí Spolu do eurovoleb se rodila v těžkých bolestech a za cenu někdy až křečovitých kompromisů. A také za permanentního zpochybňování, zda vůbec má vzniknout. Tím spíše pak byly volby do Evropského parlamentu vnímány i jako zásadní zkouška životaschopnosti spojenectví Občanské demokratické strany, TOP 09 a lidové strany.
Z tohoto pohledu se výsledek koalice Spolu, která zaostala za vítězným hnutím ANO se snesitelnou ztrátou čtyř procentních bodů, jeví jako potvrzení smysluplnosti projektu Petra Fialy.
Čtěte také
O to pozoruhodnější, že samotná Fialova vláda vychází ze sociologických průzkumů jako nejméně důvěryhodná v polistopadové historii. Jak ale připomínají politologové – nejlepším průzkumem jsou volby.
Kritici jednotné kandidátky Spolu poukazovali na rozdílné postoje k EU mezi ODS a oběma menšími stranami. Například co se týče takových dilemat, jako je zavedení eura nebo přístup k zelené politice. Samotní voliči ale v eurovolbách dali najevo benevolenci k takové různorodosti už jen tím, že koalici Spolu pasovali na druhou nejsilnější formaci.
Kouzlo volebních koalic
Na jejích kandidátkách ani neproběhla obávaná kroužkovací bitva. A když voliči už kroužkovali – tak většinu preferenčních hlasů poslali dvěma názorově nejvíce vzdáleným lídrům – Luďku Niedermayerovi a Alexandru Vondrovi.
Čtěte také
To jen napovídá, že většinu příznivců koalice Spolu nemusí odrazovat vize Petra Fialy, kterou znovu připomněl v jednom z povolebních rozhovorů: „Tím že Spolu spojuje tři strany, které reprezentují konzervativní, liberální a křesťansko-demokratický proud, tak vlastně nabízí voličům jednu politickou sílu, která třeba v jiných zemích bývá spojena do jedné politické strany.“
Představa vzniku jedné silné středopravicové strany se svébytnými frakcemi je ovšem u nás hudbou vzdálené a možná nedosažitelné budoucnosti. Mezi občanskými demokraty se spíš objevují zatím spíš menšinové názory, že ODS by měla hodit přes palubu preferenčně chřadnoucí lidovce a TOP 09. A bez těchto „koulí na noze“ táhnout za půldruhého roku do voleb s cílem vzkřísit zašlou slávu ODS coby nejsilnější strany v zemi.
Čtěte také
Problematická už je jen představa, že samotná ODS může utěšeně zmohutnět v narůstající konkurenci populistů a extrémních radikálních proudů. Právě uplynulé volby ukázaly, že i strany krajní pravice a levice u nás začínají objevovat kouzlo volebních koalic s šancí na koncentraci voličských hlasů. A dvě z nich přitom teď solidně uspěly.
Za této situace by bylo jen příznakem ztráty pudu sebezáchovy, kdyby se už zavedená, volebními boji otřískaná trojkoalice Spolu vydala opačným směrem – k rozpadu.
Někteří pozorovatelé a glosátoři spatřují už v samotné eurovolební prohře formace Spolu a chabém výsledku zbytku pětikoalice předzvěst neodvratného návratu Andreje Babiše k moci. A v jejich úvahách je jistě hodně realismu.
Tím spíš by ale mělo smysl, aby přetrvala koalice Spolu. A v příštích sněmovních volbách dokázala posbírat dost hlasů i pro vytvoření sjednocené a silné opozice, kterou bychom v čase triumfu populismu a autoritářství potřebovali jako sůl.
Autor je publicista
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
