Libor Dvořák: Obránci ruské mravnosti

V Evropě a za oceánem je tento zákon jednoznačně považován za homofobní. Aktivisté zmíněných i dalších podobných organizací však na toleranci, již se prý Západ snaží ruské společnosti naočkovat, svorně nadávají. Podle již jmenovaného Etienna Bouche pravoslavní a nacionalističtí samozvaní komisaři mravnosti požadavek větší tolerance v ruském veřejném životě považují za snahu navodit stav naprosté nezodpovědnosti, stav, kdy je vše dovoleno. S tím se tito aktivisté rozhodně smiřovat nehodlají a občas dokonce berou spravedlnost do vlastních rukou – když kupříkladu sami provádějí zátahy na místech, kde se podle jejich informací prodávají drogy.

Oč těmto lidem jde, často inzerují sami. Kupříkladu předák hnutí Svatá Rus Ivan Otrakovskij přímo říká: „Naším cílem je změnit dosavadní směřování země a přejít od prozápadní orientace k monarchickému zřízení, ke skutečně duchovnímu státu.“ Tento muž vzápětí pro francouzský list Libération dodává, že v současné době už v Rusku funguje na sto „pravoslavných hlídek“, které vznikly jako reakce na dnes již legendární provedení punkové bohoslužby v chrámu Krista Spasitele v Moskvě, o nějž se postarala dívčí hudební skupina Pussy Riot.

Pravdou je, že vliv těchto uskupení na život ruské společnosti je prozatím jen marginální. Na druhé straně je ale třeba si uvědomit, že v zemi, kde jsou takové jevy jako xenofobie, homofobie, antiamerikanismus či povyšování pravoslaví na úroveň ruské oficiální ideologie v podstatě podporovány státem, by se snadno mohlo stát, že podobná bezuzdná nesnášenlivost by mohla rychle přerůst ve stav skoro všeobecný. Tím spíš, že mnozí Rusové, žijící v zemi po dlouhá desetiletí prakticky od zbytku světa odříznuté, mají nedůvěru ke všemu západnímu takříkajíc geneticky zakódovanou. Což je něco, s ním by stát měl bojovat, a ne všeobecnou občanskou nesnášenlivost fakticky pěstovat.