Libor Dvořák: Nejtěžší volební období

7. listopad 2013

věští Rachmonovi jak ruští, tak zahraniční političtí analytici. Důvodů je hned několik – ekonomická situace země, komplikované vztahy s Moskvou, ale také stažení jednotek NATO ze sousedního Afghánistánu, což by mohlo posílit vliv radikálních islamistů, přítomných prakticky ve všech středoasijských zemích.

Tádžikistán má ze tří postsovětských republik s Afghánistánem nejdelší hranici, za níž navíc žije početná tádžická menšina. A ta má neustále snahu tádžický islámský radikalismus nepřímo i přímo podporovat.

¨Vraťme se ale k volbám samotným. Účast se pohybovala kolem 90 % a pro zasloužilého prezidenta hlasovalo přes 86 % voličů. Nikdo z jeho pěti protikandidátů tedy fakticky neměl šanci. Poprvé přitom Rachmon (tehdy ještě užívající poruštěného znění svého jména Rachmonov) prezidentský úřad získal v roce 1994. A jak se stalo, že byl volen čtyřikrát po sobě? Rachmon už dvakrát dosáhl, a to v celonárodním referendu, ústavní změny. V roce 1999 nechal zvýšit volební období ze čtyř na sedm let. V roce 2003 pak bylo tádžickému prezidentu umožněno ucházet se o prodloužené období nejen jednou, ale dvakrát. Zrušeno bylo také do té doby platné věkové omezení pro výkon úřadu. Nic nového pod sluncem, takovéto manévry se daly a dají zaznamenat v řadě postsovětských zemí – včetně Putinova Ruska.

Rachmonovi do čela jeho země znovu pomohla nejen v regionu zakořeněná představa, že pouze silný vládce je v této nepokojné části světa zárukou alespoň částečného klidu. Podle ruského politologa Tarasika, působícího v Dubaji, mají na stabilitě v Tádžikistánu zájem i prakticky všichni zahraniční partneři, a to jak ve střední Asii, tak v samotném Rusku. Tento odborník soudí, že „Rachmonovo vítězství je důležité nejen v zájmu udržení kontroly nad všemi klany a oblastmi země, ale také v zájmu konsolidace národní vojenské elity v době, kdy vojáci NATO tento prosto prakticky vyklidí“.

V této souvislosti ještě připomeňme, že při tádžicko-afghánské hranici je dislokována 201. ruská motostřelecká divize, která už nejednou odrážela výpady afghánských extrémistů. Prodloužení dohody mezi Moskvou a Dušanbe o dalším pobytu ruských vojsk až do roku 2042 bylo přitom podepsáno teprve minulý měsíc. Moskva určitě ví, že Rachmon není spolehlivý partner a že ať dostane cokoli, stejně jednou zradí. V tuto chvíli však na nikoho jiného sázet nemůže. Je tedy víc než pravděpodobné, že Rachmon bude v čele Tádžikistánu stát nejméně do roku 2020.

autor: ldo
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.