Libor Dvořák: Medvěděv a jeho výklad gruzínské války

„Ta válka nebyla nevyhnutelná a má hodnocení i po deseti letech zůstávají stále stejná: nebýt neodpovědného, amorálního, ba zločinného počínání Michaila Saakašviliho a jeho poskoků, žádná válka by nevznikla. Jistě, v té době tam bylo značné napětí, jenže toto napětí se nezrodilo v roce 2008, ale už na počátku 90. let.”

„Vzpomínám si, jak jsem v roce 1990 poprvé v životě ze Soči přijel do Abcházie. Při debatách s místními lidmi po malých hospůdkách jsem najednou cítil, že vztah těch lidí k procesům, které v tehdejší Gruzii nabíraly na obrátkách, je složitý,“ říká v úvodu zmíněného rozhovoru Dmitrij Medveděv.

Tanky před Tbilisi

Tehdejší ruský prezident svými slovy o amorálnosti či dokonce zločinnosti počínání Michaila Saakašviliho přirozeně naráží na noční kanonádu gruzínského dělostřelectva, útočícího na jihoosetskou metropoli Cchinvali, která se pro Rusy stala bezprostřední záminkou pro masivní útok. 

Oslavy stého založení Gruzie připomínají Stalina i trvající ruskou okupaci

• Upravit
• Smazat

Lidé v Gruzii si na plánování příliš nepotrpí. Důvodem je nejistá budoucnost státu. V souvislosti se stým výročím založení země se o současné situaci Gruzínců ve své reportáži rozepisuje německý list Frankfurter Allgemeine Zeitung.

Ze Saakšaviliho strany to samozřejmě příliš moudré nebylo, ale zaprvé byla územní celistvost tehdejší Gruzie možná nejdůležitějším bodem jeho prezidenství, a za druhé by si Rusové docela jistě našli jinou záminku, proč do Gruzie vojensky vstoupit a tak ji zásadně oslabit. Což se nakonec v podobě uznání nezávislosti Jižní Osetie a Abcházie taky stalo.

Reportér Kommersantu Vladimir Solovjov, který dnešního ruského premiéra a tehdejšího prezidenta zpovídal, připomněl, že v té době v Gruzii byl a viděl, jak se ruské tanky zastavily pár desítek kilometrů před Tbilisi. 

Na otázku, proč netáhly dál, Medveděv odpovídá: „Naším cílem nebylo vojensky rozdrtit Gruzii či popravit Saakašviliho. Myslím si, že jsem udělal dobře, když jsem rozhodl, abychom se zachovali zdrženlivě a dál zbytečně nezvyšovali napětí.“

Vladimir Putin, rozhodčí

Zaznamenáníhodných formulací je v tomto velkém rozhovoru samozřejmě víc, ale dovolte, abych se na okamžik zastavil u slovního spojení „rozhodl jsem“. Dmitrij Medveděv přirozeně nic nerozhodl, protože na rozhodování je v Rusku už skoro dvacet let jediný člověk, a ten se jmenuje Vladimir Putin. Bez ohledu na to, jakou momentálně zastává funkci.

Libor Dvořák|foto: Khalil Baalbaki

Putin pětidenní gruzínskou válku přitom vlastně předjal už o rok dřív na mnichovské bezpečnostní konferenci, kde Západ bez obalu varoval, že Rusko si případné rozšíření NATO o Ukrajinu a právě také Gruzii nenechá líbit. Což Rusko gruzínským tažením o rok později dokázalo. 

Zajímavé je, že na Západě Rusku tohle dobrodružství vlastně hladce prošlo (což Medveděv připouští také) a že o necelých šest let později musela přijít Ukrajina, aby si zbytek světa uvědomil, s kým a čím má v ruském případě tu čest. A to bohužel ještě není všem dnům konec.