Libor Dvořák: Jak se Evropské hry v Baku dotýkají mezinárodní politiky?

15. červen 2015

První Evropské hry, které od minulého pátku probíhají v ázerbájdžánské metropoli Baku, jsou samozřejmě významnou sportovní událostí. Světová média se ovšem už dlouho před jejich zahájením zabývala tím, k čemu je tamní autokrat, prezident Ilham Alijev, tolik potřebuje.

Úspěšná hra na dr. Jekylla a pana Hyda – tak hodnotil už počátkem tohoto roku počínání ázerbájdžánského prezidenta list New York Times, který si všímá jeho obratných manévrů zejména ve světové politice.

Alijev se prezentuje jako vyznavač moderního umírněného islámu a muslimští extremisté s jeho případnou podporou rozhodně počítat nemohou.

Také vůči někdejšímu hegemonovi, tedy postsovětské Moskvě, se snaží chovat pokud možno nezávisle a dlužno připustit, že s ohledem na významné ázerbájdžánské zásoby energetických surovin se mu to celkem bez problémů daří. Doma ovšem tvrdě potlačil prakticky veškerou politickou opozici, kterou buď nechal přímo pozavírat, nebo ji vypudil do exilu.

Čtěte také

Nu a teď se tedy rozhodl udělat něco pro vylepšení obrazu své země a svého režimu v očích světové veřejnosti. Jak píše kupříkladu komentátor švýcarského Tagesanzeigeru Vincenzo Capodici, „Evropské hry… jsou klasickou PR akcí ázerbájdžánského prezidenta“ a snahou „zlepšit image země“ na pozadí „vytrvalé kritiky stavu lidských práv v Ázerbájdžánu“.

Podle tohoto švýcarského novináře není sportovní hodnota těchto her nijak mimořádná – bez ohledu na to, že o medaile tu ve dvaceti sportovních odvětvích bojuje na 6 tisíc sportovců. Jenže ti nejlepší a nejuznávanější, především lehcí atleti a plavci, se rozhodli na břehy Kaspického moře prostě neodcestovat.

Ázerbájdžánský prezident Ilham Alijev na návštěvě ČR

Zajímavé přitom je, že když Mezinárodní olympijský výbor hledal uchazeče o konání těchto her, zájem vyslovil jen jediný stát – právě Ázerbájdžán.

Zdejší i zahraniční obhájci lidských práv však svorně tvrdí, že „těžištěm těchto her není sport, ale megalomanická propagace režimu Ilhama Alijeva, který zemi pevnou rukou vládne od smrti svého otce Hejdara, od něhož Ázerbájdžán dynasticky převzal, už dvanáct let“.

Čtěte také

Důkazů je nespočet. Například: Pár dní před zahájením her vedení země požádalo OBSE, aby uzavřelo své zastoupení v Baku a do začátku července z Ázerbájdžánu odešlo. Zároveň se Alijevovi poskoci netají tím, že jsou zvědavi na výhradně pozitivní mediální obraz těchto her.

Zdejší ministerstvo zahraničí krátce před hrami nekompromisně prohlásilo, že „ti představitelé sdělovacích prostředků, kteří budou ve svých materiálech směřovat proti územní celistvosti země, její nezávislosti, zájmům a suverenitě, budou zbaveni akreditace“.

Což už se ostatně stalo. A to Ázerbájdžán hostí ME ve fotbale 2020 a vytrvale usiluje o pořadatelství olympijských her. Je to zkrátka příklad další politické tyranie, která si ze sportu chce udělat zástěrku pro své zavrženíhodné chování.

Znepokojivé jistě je, že to ve světě zdaleka není příklad jediný – viz nedávný a zatím neuzavřený skandál FIFA, v němž mimo jiné figuruje Rusko a Katar.

autor: ldo
Spustit audio