Libor Dvořák: Jak se dnes slaví Říjnová revoluce v Rusku
Velmi kulatým, ale možná až trochu překvapivě mírně zasutým výročím je 100 let od propuknutí tzv. Velké říjnové socialistické revoluce.
Německá rozhlasová stanice Deutsche Welle označila tuto asi největší revoluci 20. století za „nepohodlnou“ a podle toho vypadají její dnešní oslavy v Rusku. Ne že by se dnes na Rudém náměstí v Moskvě nic nedělo. Bylo to ovšem něco docela jiného, než se tu odehrávalo v dobách vypjatého, poté reálného a ještě poté vyhasínajícího až vyhaslého –ismu.
Ne že by snad říjnová revoluce byla zapomenuta, ale jedna událost byla nahrazena jinou, pro současné Rusko mnohem stravitelnější a přijatelnější – dnešní konání na hlavním náměstí největší země světa totiž nepřipomínalo Leninovo bolševické dobrodružství, ale 7. listopad 1941.
Tehdy tu proběhla vojenská přehlídka, jejíž bezprostřední aktéři odcházeli z Rudého náměstí přímo na frontu, vzdálenou necelých 30 km od centra sovětské metropole, které tak bylo na dostřel německých dalekonosných kanónů.
Druhá světová, či jak říkají Rusové, Velká vlastenecká válka, Sovětskému svazu během pouhých čtyř let přinesla mnohem víc než právě říjnová revoluce, přestože právě ta se stala kolébkou sovětského supertotalitního státu. Říjnová revoluce je pro dnešní Rusy událostí vskutku odlehlou a společností tudíž nepříliš hýčkanou.
Pro velmoc mě srdce bolí
Statistických čísel se v této souvislosti vyrojilo plno a často se jedno od druhého významně liší. Poslužme si ale nejnovějšími výsledky agentury pro průzkum veřejného mínění VCIOM. Podle těch říjnovou revoluci považuje za stěžejní událost nejnovějších ruských dějin jen 7 procent ruských občanů.
Pro srovnání – v případě perestrojky jsou to jen 2 procenta, zato sovětského vítězství v druhé světové válce si považuje plných 76 procent Rusů.
A jsme takříkajíc doma: Leninova revoluce sice připravila podhoubí pro stalinskou totalitu, ovšem stalinská totalita nejenže byla rozhodující silou v porážce hitlerovského Německa, ale navíc proklestila Sovětskému svazu cestu k postavení jedné ze dvou světových supervelmocí druhé poloviny 20. století.
Čehož si cení nejen Vladimir Putin a jeho nejbližší okolí, ale zřejmě až čtyři pětiny Rusů, kteří nejnovějšímu autokratovi ruských dějin upřímně fandí.
Kontroverzní generál Alexandr Lebeď, který se kdysi, za srpnového puče 1991, tak trochu pudově přidal na Jelcinovu stranu a o pět let později mu svými hlasy třetího vzadu pomohl porazit v prezidentských volbách vrchního komunistu Gennadije Zjuganova, napsal velmi zajímavou knihu, která by se dnes možná velmi dobře vyjímala i na českém knižním trhu.
Kniha se jmenuje Za děržavu obidno aneb Pro velmoc mě srdce bolí. Řekl bych, že i po letech právě tato kniha vystihuje pocity většinového segmentu ruského obyvatelstva, jemuž jde mnohem víc o nedávný supervelmocenský statut země než o něco dávnější nezdařený bolševický experiment. A na to nezapomínejme.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
