Libor Dvořák: Jak hodnotí Rusko Trumpovu éru

20. leden 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Donald Trump a Vladimir Putin

S velkou pozorností sledují proces volby nového amerického prezidenta už od samého počátku i v Rusku. Reakce na události kolem útoku na Kapitol byly přitom víc než rozmanité a rozhodně se neomezily jenom na škodolibé glosy, popřípadě na přímo propagandistický povyk.

Vyskytly se totiž i různé obavy související tentokrát s aktuálním politickým vývojem v samotném Rusku. Základ reakcí hned po útoku na baštu americké demokracie samozřejmě tvoří jedovatosti těch, kteří jsou právem považováni za hlásné trouby Kremlu.

Čtěte také

Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Marie Zacharovová mluvila prakticky hned po kapitolských událostech o „archaičnosti“ amerického volebního systému, který podle jejího názoru „neodpovídá moderním demokratickým standardům“.

Ještě mnohem tvrdší byl předseda zahraničního výboru Rady federace Konstantin Kosačov, který americkou demokracii označil za „kachnu kulhající na obě nohy“. Nu a do třetice ocitujme ještě jeho dumského kolegu Leonida Sluckého, pro nějž je útok na Kapitol „cosi jako bumerang se navrátivší ozvěna barevných revolucí…“

Trumpův Twitter a Navalnyj

A jsme u jádra pudla: zatímco robustní americká demokracie i takto zapeklitý a jistě nečekaný problém podle platných pravidel řeší, ruští politici si ze všeho nejdříve vybaví postsovětské barevné revoluce, tedy situaci, kdy případní revoltující berou změny běhu dějin do svých rukou a na formální politické autority neberou pražádný ohled.

Čtěte také

Svými mimořádnými obavami z čehosi jako barevná revoluce v Rusku je znám zejména prezident Putin. Politolog Gleb Pavlovskij k tomu říká, že útok na parlament je ošklivý, ale že třeba v Evropě to není nic tak neobvyklého. Svou úvahu Pavlovskij uzavírá konstatováním:

„Myslím, že tragédie Ruska spočívá právě v tom, že během protigorbačovského puče v roce 1991 jsme se neodhodlali zaútočit na prezidentskou kancelář na Starém náměstí či na sídlo tajné policie na Lubjance.“

Pavlovského kolega Abbas Aljamov k tomu dodává, že vůči podobným revoltám jsou vždy daleko méně odolné autoritářské režimy. Právě proto se jim snaží až hystericky zabránit předem – nemusely by je ustát. A i když se zdá, že v Rusku se útočit na Kreml, Státní dumu či sídlo vlády Bílý dům nikdo nechystá, podobná obava tu jednoznačně existuje.

A ještě jedna zajímavá ruská reakce na současné dění kolem Donalda Trumpa a excesů, které vyvolal – tentokrát z opoziční strany. Dokonce i čerstvě uvězněný Alexej Navalnyj (samozřejmě aniž by nějak hájil odcházejícího amerického prezidenta) rezolutně nesouhlasí s tím, aby byl navždy zablokován Trumpův twitterový účet.

Libor Dvořák

Právě Navalnyj si uvědomuje, že těžištěm jeho dosavadních politických úspěchů jsou sociální sítě a zřejmě už cítí v zádech, co znamená americký precedens pro ruskou státní moc. Ta se v období před podzimními volbami do Státní dumy může s odvoláním na USA rozhodnout pro drakonické zásahy proti internetu v Rusku, což by pro opozici byla velká rána. Důsledků americké krize pro ruskou politickou scénu se zkrátka bojí kdekdo.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Spustit audio