Libor Dvořák: Do Tádžikistánu se vrací sovětská nostalgie
V Tádžikistánu se, možná k našemu velkému překvapení, v posledních letech po stovkách opravují a renovují památníky ze sovětské epochy, některé z nich přitom i ze soukromých prostředků. Zároveň jako by se renovovala i sama sovětská epocha.
Domácí i zahraniční pozorovatelé a analytici mají za to, že nostalgie části Tádžiků se v tomto případě nevztahuje ani tak na komunistickou ideologii, jako spíš na balíček sociálních záruk, který si lidé se sovětskou epochou spojují – tím spíš, že dnes si tradičně chudé tádžické obyvatelstvo může o něčem takovém jedině tak nechat zdát.
Jiná věc je, že aktivní podporu obrozování sovětských tradic přeje i oficiální Dušanbe: prezident Rachmon zřejmě sám mění interpretaci sovětských dějin, kterou národu původně nabídla jeho autoritativní moc – zejména pokud jde ustavení sovětské moci v počátcích formování SSSR.
Ale také o tzv. basmačské hnutí, tvořené bohatšími a bohatými Tádžiky a doplněné afghánskými žoldáky, kteří aktivně bojovali proti bolševizaci Střední Asie.
Dřív byli právě basmači líčeni jako vyvrhelové a hrdlořezové. Teprve v 80. letech minulého století, zejména v době perestrojky, mohly začít vznikat knihy a filmy, které věci uváděly na pravou míru a basmače líčily sice jako povstalce, ale na druhé straně i jako vlastence, bránící svou zemi před totalitou.
Výklad této kapitoly moderních tádžických dějin dnes, v době jisté renesance sovětismu, je tedy svízelný. Dějiny Sovětského svazu se ovšem učí na druhém stupni naštěstí jen v rámci všeobecného dějepisu a tam je jim věnováno pouhých 9 hodin…
Nejnovější objasnění tohoto dramatického údobí proto zní takto: Obyvatelstvo bolševikům nijak významný odpor nekladlo, protože lidé politiku staré moci nepodporovali a bucharským emírem, šílenou korupcí a soudní zvůlí byli jednoduše unaveni. A tečka.
Popularita nejen sovětských památek a požehnaného sovětského období, ale dokonce i komunistických idejí je o to větší, čím zklamanější jsou prostí Tádžici ekonomickými přeměnami, nemizející korupcí i otevřenou zvůlí zejména místního nového panstva, na něž ústřední moc prakticky nedosáhne – a je otázka, zda vůbec dosáhnout chce.
Místní liberálové, jichž ostatně není mnoho, jednoznačně poukazují na to, že současní mocí obdaření stále častěji pošilhávají po Moskvě a s mírným zpožděním kopírují a opakují téměř do puntíku vše to, co se odehrává tam. Však jsou to taky bývalí partajní bafuňáři.
Tohle vše pro asi nejchudší středoasijskou zemi, která se nemůže pochlubit takovým nerostným bohatství jako třeba Kazachstán či Turkmenistán, není právě dobré znamení.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
