Libor Dvořák: Co domluvil Kerry v Rusku?
Do velmi pozdního večera jednal včera v Moskvě šéf americké diplomacie John Kerry. Ten se během dne nejdřív sešel se svým rezortním kolegou Sergejem Lavrovem a večer se setkal i s prezidentem Vladimirem Putinem.
Podle Lavrova byla tato schůzka velmi důležitá, protože Putin Keeryho přijal jakožto zvláštního emisara amerického prezidenta Baraka Obamy.
„Našli jsme styčné body,“ řekl John Kerry po setkání s Putinem, které se místo 60 plánovaných minut protáhlo na tři hodiny. Konkrétně americký státní tajemník po schůzce s Putinem prohlásil, že Spojené státy jsou připraveny ke společným akcím s Ruskem proti IS – a to i přesto, že různice samozřejmě trvají.
IS je prostě společný nepřítel a jak se zdá, ohrožuje Rusko stejně jako Spojené státy – byť se to právě v Ruské federaci tak markantně jako v USA (viz San Bernardino) zatím neprojevilo. Rusové však vytrvale mluví o několika tisícovkách ruských občanů, kteří dnes bojují na straně IS a z nichž má Rusko velký strach zejména ve chvíli, až se začnou vracet domů.
Zastavit bychom se teď mohli u dvou bodů, o nichž se ještě před pár týdny ruská a americká strana nikterak dohodnout nemohly. Jak tvrdí Kerry, ke sblížení pozic došlo při pořizování seznamu uskupení, jež nutno považovat za teroristická.
Americký státní tajemník (tónem jistě značně diplomatickým) ruského prezidenta upozornil, že jeho letouny bombardují nejen pozice IS, ale i jednotky umírněné opozice. Putin prý odpověděl, že informaci bere na vědomí.
Druhým kamenem úrazu je docela jistě osobnost syrského prezidenta Bašára Asada, především jeho politická budoucnost. Američané, podobně jako většina západoevropských politiků, o něm ještě před pár týdny nechtěli ani slyšet, kdežto Rusové si zase Sýrii v přechodném období, až (když pánbu dá) ustanou boje a začnou politická vyjednávání, dlouho neuměli představit právě bez Asáda.
Nyní se tato polární stanoviska zřejmě alespoň mírně sblížila, protože obě strany chápou, že v této fázi je třeba počínat si především pragmaticky. Ostatně všichni spoléhají na diplomatické schůzky Vídeň-1 a Vídeň-2, které údajně vytvořily dobrý základ pro diplomatické urovnání krutého a vleklého syrského konfliktu.
A ještě jedna poznámka: pokud jde o Ukrajinu, je nějaká rozumná domluva mezi oběma stranami podstatně nepravděpodobnější.
Co říct závěrem? Na televizních záběrech z Moskvy jsme viděli přátelské úsměvy a v jednáních zaznamenali vstřícná gesta, která jasně signalizují, že obě strany pochopily, že se při řešení syrského problému jedna bez druhé neobejdou.
Pozoruhodně s tím kontrastují ruské průzkumy veřejného mínění, podle nichž právě řadoví Rusové USA ve většině případů zběsile nenávidí. Kdo se průběžně dívá na ruské televizní zpravodajství, ani se jim příliš nediví – a to na konci perestrojky, tedy před čtvrtstoletím, byla situace přesně opačná.
Rozhodně bude zajímavé pozorovat, jak ruští propagandisté budou ze zlých Američanů znovu dělat Američany hodné. Úplně jednoduché to každopádně nebude.
Další komentáře z dnešních Názorů a argumentů si můžete poslechnout v našem audioarchivu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
